Doporučená hudba pro tuto kapitolu: Cold od Jorge Mendeze

Enzo dál objímal bezvládné tělo démonky, na které mu kdysi hluboce záleželo, i když věděl, že už je mrtvá, nepustil ji, dokud neuslyšel zvuk jejích praskajících žeber.

Zabíjet ty, kteří ho zradili, pro něj bylo vždy potěšením, ale tentokrát to byla výjimka, neboť i když ji nemiloval, Enzo se s Renatou nablízku cítil vždy ujištěný, byla tu