Přestože měl sotva sílu jít, Enzo nepřestával běžet, nezastavoval se, neohlížel se, jen běžel pryč od hranic, pryč od ní.

Pohled jejích vyčítavých očí se mu navždy vryl do paměti, množství bolesti a zrady, kterou nesly, ho jen nutilo běžet rychleji; říkal si, že byl prokletím, že by jí bez něj bylo opravdu lépe.

Bude jí? Jeho kroky se s tou myšlenkou náhle zastavily, v srdci se mu usadil strašlivý