DECLAN

Soudní síň voněla po starém papíru a leštěném dřevě. Bylo to místo, které bylo svědkem příliš mnoha zničených životů a toho, jak zde v té či oné podobě byla zjednána spravedlnost – ať už to slovo znamenalo cokoliv.

Seděl jsem mezi Hazel a svou matkou Miriam se sepjatýma rukama tak křečovitě, až mi zbělely klouby. Hazel položila svou ruku na tu mou v němém pokusu mě utěšit, ale nic nedokázal