Pohled Sylvie

Co jsem to Rowanovi vlastně řekla, mi došlo, až když jsem si lehla do postele. Zasténala jsem, převalila se na měkké matraci a rozcuchala si vlasy.

Proč jsem to vůbec říkala? Znělo to tak absurdně. Znělo to, jako bych mu měla za zlé, že mi o Fioně neřekl, a chtěla mu to oplatit.

A co jako dál? Že si balím věci?

Proboha, jsem sice zbrklá, ale ne tak úplně hloupá.

Jsem si docela jistá,