Pohled Sylvie

„Sylvie...“

Zamrkala jsem a zvedla hlavu. Přede mnou stál Dominik a hleděl na mě se svraštělým obočím. Měl zatnutou čelist a pevně sevřené rty. Držel mě za paži, jako by se mě snažil probudit ze špatného snu.

Přesně tak! Zdál se mi špatný sen, a přitom jsem byla úplně vzhůru. Děsivý sen, ne, to je noční můra.

Scéna, kterou jsem viděla v Rowanově bytě, mi žila v hlavě od chvíle, kdy s