Elara:

„Kuřecí, nebo steak, dámy?“

Tato slova spíše zazpíval a rukama přitom ladně a teatrálně mával nad kovovým vozíkem. Rocco, náš extravagantní letušák, nahodil oslnivý, neuvěřitelně zářivý úsměv, když nám připravoval podnosy. S hravou úklonou přede mě položil jídlo a podal mi příbor zabalený do čistého ubrousku.

„Kuřecí, prosím,“ řekla jsem a úsměv mu oplatila.

„A k pití?“ Rychle na mě mrkl a ukázal na prázdnou sklenici na mém stolku, v níž byla stále cítit slabá, dřevitá vůně mého předchozího drinku.

„Já si dám další whisky a Elara taky,“ řekla Elena hladce. Mrkla na něj. Roccova jemná zelená očka zachytila palubní světlo a na vteřinu v nich divně, prchavě červeně bliklo, než se vrátila do normálu.

„Jistě, mami Eleno,“ zasmál se Rocco.

Elena ho hravě plácla přes svalnaté předloktí. Podal nám dvě sklenice tmavě jantarové tekutiny s ledem a pak uličkou doslova odcupital dřív, než jsem tu výměnu stačila vůbec zpracovat.

„Proč ti říká mami Eleno?“ naklonila jsem se k ní a ztišila hlas. Rozhlédla jsem se po první třídě. Cestující v oblecích na míru a značkovém oblečení klidně spali – naprostý kontrast k mým roztrhaným džínovým rourám, černým gladiátorkám a sepranému tričku Black Sabbath s prostřihy, pod nimiž vykukoval modrý nátělník.

„Ach, Rocco,“ usmála se Elena jemně a vzala vidličku. „Je to rodinný přítel. Před lety se objevil u mých dveří a potřeboval trochu nasměrovat. Od té doby máme k sobě blízko.“ Vložila si do úst kousek kuřete a uznale zamumlala.

Na nic jsem nečekala. Na jazyku mi explodovalo máslové česnekové aroma, bohatá chuť se rozlévala po křehkém kuřecím mase. Spláchla jsem to douškem studené whisky a její hřejivý žár se mi příjemně usadil v hrudi. Jedli jsme v příjemném tichu. Zírala jsem z malého okénka. Zemi pod námi pokrýval širý modrý oceán a nad obzorem se líně převalovaly bílé, načechrané mraky.

O několik minut později moji pozornost upoutal tichý smích. Rocco se blížil s prázdným vozíkem. Posbíral naše tácy, naklonil se a pošeptal Eleně do ucha něco, kvůli čemu si pobaveně zakryla ústa.

„Rocco, chovej se slušně,“ napomenula ho Elena mírně a střelila pohledem mým směrem. „Ona je nevinná.“

Do tváří mi vletěla horkost. Celá jsem zrudla, když Rocco natáhl ruku, vzal mou dlaň a políbil mi klouby na prstech. V krku mu hravě, vrčivě zapředlo. Jeho upnuté modré kalhoty těsně obepínaly svalnatá stehna a bílá košile se napínala na jeho vypracovaném trupu. Stál tam vysoký a jednou silnou rukou se opíral o zadní stranu mé opěrky hlavy.

„Jak víš, že jsem nevinná?“ Rocco povytáhl obočí. Jeho zelené oči se rozzářily šibalstvím. Přejel si jazykem po plných růžových rtech.

„Mám své způsoby,“ povzdychla si Elena a mávnutím ruky ho odehnala.

Rocco se zasmál a vydal se uličkou dál. Elena se naklonila přes opěrku a pokynula mi, abych šla blíž.

„Rocco je gay,“ zašeptala a oči jí jiskřily pobavením. „Ale chtěl vědět, jestli by tě mohl osobně provést po Londýně, když už jsi tady.“ Opřela se a zavřela oči, na tváři uvolněný úsměv.

„No, to by bylo úžasné,“ řekla jsem a podívala se směrem k přední části letadla, kde Rocco zmizel. „Tohle všechno je pro mě nové. V neznámém městě potřebuji nějaké rozptýlení, ale nerada bych se vnucovala.“

Opřela jsem se v sedadle a natáhla se, abych zatáhla clonu okna, když se letadlo naklonilo a otočilo zády k zapadajícímu slunci.

„Potěšení bude zcela na mé straně.“

Trhla jsem sebou. Rocco stál přímo v uličce vedle Eleny, ruce v bok. Znovu na mě hravě mrkl. Podívala jsem se na Elenu. Ta už upadla do klidného spánku, ruce složené na břiše.

„Jsi si jistý?“ zeptala jsem se ho tiše, abych ji nevzbudila. „Chystala jsem se jít rovnou do toho provizorního ubytování, co mi zařídili, a spát.“

„Nesmysl,“ zazubil se Rocco. „Jen na mě počkej u výdeje zavazadel. Postarám se, aby tvoje první noc v Londýně stála za to.“

He handed me a yellow sticky note with his phone number scrawled on it, complete with a little smiley face sticking its tongue out. I folded the note, tucked it into my pocket, and smiled. Having a friendly guide sounded perfect right now. I leaned my head against the cold plastic of the window, letting the steady hum of the jet engines lull me. My eyelids grew heavy. The whiskey settled deep in my veins, and I drifted into a deep, heavy sleep.

Můj zrak zahalila hustá, vířící mlha.

Vzduch ztěžkl. Kolem mě se rozprostřela božská, uklidňující vůně, hustá a sytá. Vonělo to jako Vánoce. S každým nádechem mi hrdlo plnil pach čerstvého jehličí, teplého jablečného moštu, mleté skořice a pikantního muškátového oříšku. Zamrkala jsem do té husté bílé mlhy.

Ležela jsem na zádech. Zápěstí jsem měla připoutaná k měkké posteli, která působila jako z mraků. Do kůže se mi zařezávala tlustá kožená pouta. Trhla jsem jimi, ale pouta nepovolila. Rozlila se ve mně panika, kterou však vzápětí pohltil příval spalujícího horka.

Z mlhy vystoupily čtyři vysoké postavy.

Byli obrovští. Svalnatí bohové s nahými, vysekanými hrudníky, které se leskly v tlumeném, vířícím světle. Pohybovali se v dokonalém souladu a pomalu obcházeli postel. Jejich oči pronikaly mlhou – planoucí, dravé jantarovo-oříškové duhovky, které se upíraly na mé tělo.

„Kotě,“ ozval se hluboký, zvučný hlas. Nesl se mlhou, temný a těžký, a hladil mě po nahé kůži.

Lapla jsem po dechu šokem. Z mlhy se vynořilo osm velkých, svalnatých rukou. Dotkly se mě všechny naráz. Mozolnaté dlaně mi klouzaly po lýtkách, sevřely mi stehna a roztáhly mi nohy. Jiné ruce mi přejížděly po břiše, opisovaly křivku pasu a pak stoupaly výš, aby uchopily mé nahé prsy. Silné palce mi hrubě přejížděly po bradavkách a tiskly je do tvrdých špiček.

Tělo mi cuklo. Ze rtů mi uniklo zasténání, jak ty ruce masírovaly a laskaly mou hořící kůži.

„Takový siréna,“ promluvil další hladký, hluboký hlas.

Jedna ruka mi sjela přímo po břiše a vklouzla mezi roztažená stehna. Dlouhé, tlusté prsty se přitiskly přímo na můj vlhký rozkrok. Třely kluzké, zduřelé záhyby a vnikly hluboko do mě. Prohnula jsem se v zádech. Moje nitro roztálo v obrovském oceánu spalující, intenzivní touhy. Nahlas a bez zábran jsem zasténala a házela sebou v poutech, jak se prsty pohybovaly v neúprosném, trestajícím rytmu.

„Po čem toužíš?“ proťal to stoupající horko třetí hluboký hlas.

Natáhla jsem se k nim, toužila po tom tření a prosila stíny o vysvobození, jak se mlha kolem postele točila čím dál rychleji.

„Sbohem, holka,“ zašeptal mi u ucha čtvrtý hlas, který zněl téměř stydlivě.

*Cink.*

Prudce jsem se probudila. Oči se mi vytřeštily dokořán, divoké a vyděšené. Kabinou se neslo ostré cinknutí signalizace bezpečnostních pásů. Stiskla jsem stehna pevně k sobě, zadýchaná, bez dechu a celá rudá. Na zátylku mi vyvstal pot. Opřela jsem si hlavu o kožené sedadlo a snažila se uklidnit splašené srdce.

Ztrácela jsem rozum. Zdálo se mi o čtyřech identických sexuálních bozích, kteří mě připoutali a brali si mě.

Třesoucím se dechem jsem si otřela obličej. Musím přestat číst ty temné romance. Všechny ty knížky od E. Dark mi zkratovaly mozek. Bud' jak bud', ten přetrvávající fantomový dotek na kůži mi připadal až příliš skutečný a vůně jedlového jehličí a skořice si stále pohrávala s mými smysly.

Boeing 747 hladce přistál v Londýně.

Jakmile jsem si vzala kufry, zamířila jsem rovnou do provizorního ubytování, které mi Elena zařídila. Byl to elegantní, moderní byt s velkými okny s výhledem na deštivé ulice města. Neměla jsem moc času kochat se výhledem. Hodila jsem tašky na zem, bleskově se osprchovala, abych ze sebe smyla špínu z cest, a prohrabala se cestovní taškou.

Roztrhané džíny a tričko jsem vyměnila za nebezpečně krátké, černé společenské šaty bez ramínek, které obepínaly každou křivku a končily v půli stehen. Své fialovo-modré ombré vlasy jsem nechala rozpuštěné v přirozených vlnách, přejela rty růžovým leskem a obula si černé podpatky.

Rocco dorazil přesně na čas. Už nebyl v letušácké uniformě a vypadal úžasně. Měl na sobě černou vypasovanou košili s rozepnutými prvními dvěma knoflíčky, které odhalovaly hladkou, opálenou hruď. Tmavé, seprané džíny mu obepínaly svalnaté nohy a doplňovaly je černé semišové mokasíny.

„Elaro, jsi připravená, kočko?“ ozval se jeho hlas z obýváku.

Popadla jsem malé psaníčko a vyšla ven.

„Tý jo!“ zahvízdal Rocco nahlas a s divokým gestem luskol prsty ve vzduchu. „Podívejte se na ni, na naši slečinku!“

Zasmála jsem se a udělala pro něj rychlou otočku. Kdyby tak nebyl gay. Řekla jsem si, že musím vychladnout. Nejsem svobodná ani celý den a můj mozek už by po něm nejraději skočil.

„V tvojí zprávě stálo Club Obscura, tak jsem se oblékla do klubu,“ usmála se jsem.

„Dokonalé,“ chytil mě za ruku. „Jdeme.“

Běželi jsme mžícím londýnským deštěm na parkoviště. Pod pouličními lampami stál černý Mini Cooper s obří britskou vlajkou namalovanou na střeše.

„Ich vím, typické britské auto,“ uchechtl se, otevřel kufr a hodil dovnitř můj deštník. Skočil na sedadlo řidiče a vyzařoval naprosto chaotickou energii. Motor naskočil s hlasitým túrováním.

Nasedla jsem a připoutala se. Myslela jsem si, že řidiči v Texasu jsou šílení, ale Rocco byl hotový šílenec. Sešlápl plyn na podlahu. Řítili jsme se mokrými, kluzkými ulicemi Londýna, pneumatiky kvičely v ostrých zatáčkách. Na každé křižovatce troubil a s hrozným, přehnaným britským přízvukem řval nadávky na každého, kdo mu stál v cestě. Držela jsem se madla u dveří a smála se, až mě bolelo v boku.

Nakonec Mini Cooper s kvičením brzd zastavil u chodníku.

Podél cihlové budovy se táhla obří fronta. Nad těžkými ocelovými dveřmi blikal decentní neonový nápis: *Obscura*. Schované v latině. Poetické.

Rocco vyskočil, obběhl kapotu a otevřel mi dveře. Déšť ustal a nechal za sebou kluzký asfalt odrážející neonová světla. Nečekali jsme ve frontě. Rocco mě vzal za ruku, obešel dav a plácl si s obrovským vyhazovačem u dveří. Těžké ocelové dveře se otevřely a pohltila nás hřmotná hudba.

Uvnitř byl klub pulzujícím, neony zalitým bludištěm těl. Těžké, bušící basy mi vibrovaly přímo skrze podrážky bot až do páteře. Laserové paprsky prořezávaly temnou místnost v ostrých modrých a červených snopech.

„Předpokládám, že jsi tu štamgast?“ křikla jsem přes ten hluk a následovala ho hustým, zpoceným davem.

„Londýn je můj druhý domov!“ usmál se Rocco zářivě.

Zavedl mě přímo k masivnímu, svítícímu baru. Naklonil se přes pult a plácl si s svalnatým, tmavovlasým barmanem s tmavě kaštanovýma očima. Rocco ukázal dva prsty jako tichý rozkaz.

„Drž se mě,“ zařval mi do ucha.

Barman posunul po mokrém pultu dvě vysoké sklenice. Tekutina uvnitř svítila neonově modrou barvou.

„Modrý vánek,“ mrkl Rocco a dlouze se napil. Opřel se zády o bar a přejížděl taneční parket ostrým, dravým pohledem.

Zvedla jsem sklenici. Na jazyku mi explodovala sladká chuť modré maliny, kterou silně maskoval ostrý říz destilované vodky. Bylo to lahodné. Dala jsem si další velký lok. Rocco mě chytil za ruku, odtáhl mě od baru a zavedl přímo do středu divoce se pohybujícího davu.

Hudba mi bušila do hrudi. Moje tělo se přirozeně vlnilo v tom těžkém rytmu. Vodka se smísila s whisky z letu a vytvořila v mých žilách hřejivé, euforické opojení. Zaklonila jsem hlavu a zasmála se. DJ vytáhl basy ještě výš. Dav zařval. Zvedla jsem ruce do vzduchu a nechala si vlasy divoce poletovat kolem obličeje. Rocco zůstával blízko, ruce mi lehce položil na boky, jak jsme se vlnili a natřásali do rytmu. Horko z natlačených těl se na nás lepilo, zběsilý boj alkoholu a potu.

Dopila jsem zbytek sklenice.

„Potřebuju další!“ naklonila jsem se k Roccovi a ukázala prázdný kelímek.

Otočil mě a ukázal směrem k baru. Přikývla jsem, vyklouzla od něj a proplétala se mezi otírajícími se těly. Stroboskopy blikaly a trhavě zmrazovaly dav v jednotlivých políčkách.

Najednou mě zaplavil zvláštní pocit. Chloupky na rukou se mi postavily přímo nahoru. Po páteři mi sjel závan čisté, praskající elektřiny. Zastavila jsem se, prázdnou sklenici pevně sevřenou v ruce.

Podívala jsem se přes rameno.

Přes pohybující se dav jsem vystopovala zdroj té těžké energie. Rocco stál o kus dál, ale netancoval. Byl uzamčen v divokém, naprosto tichém souboji pohledů s obrovským, nádherným mužem.

Tento cizinec měl tmavě zrzavé vlasy ostříhané nakrátko a ostře střižené, úhledně upravené vousy, které rámovaly jeho ostře řezanou čelist. Jeho široký hrudník se napínal v tmavé košili, ruce měl překřížené na prsou. Ale byly to jeho oči, kvůli kterým se mi zatajil dech. Byly pronikavé, zářivě jantarovo-oříškové.

Přes řvoucí basy jsem zachytila cizincovo jméno, jak na něj Rocco promluvil.

*Kaelen.*

Napětí, které mezi nimi vyzařovalo, bylo tak husté, že by se dalo krájet. Vzduch praskal tichým, těžkým sporem. Toužila jsem uniknout z té náhlé intenzity, otočila jsem se a protlačila se zpátky k baru.

„Ještě jeden, prosím,“ posunula jsem sklenici po pultu. Hrála zrovna písnička „Five Hours“ od Deorra, rytmus byl svůdný a pomalý. Barman zachytil můj pohled, naplnil sklenici zářivě modrou tekutinou a podal mi ji zpět. Pomalu jsem se napila a nechala sladký alkohol stékat do krku.

Ohnivé záblesky statické elektřiny mi po páteři sjely znovu, tentokrát silněji.

Prudce jsem se otočila.

Kaelen stále stál čelem k Roccovi, ale už nebyl sám.

Po Kaelenových bocích stáli tři identičtí muži.

Srdce mi narazilo do žeber. Ztuhla jsem, sklenici napůl cesty k ústům.

Pane bože.

Do mých smyslů vletěla lavina jedlového jehličí, teplého jablečného moštu, skořice a muškátového oříšku a pohřbila mě zaživa. Byla to přesně ta vůně z mého snu. Ta teplá vánoční chaloupka. Ta hustá mlha.

Zírala jsem na ně s hlavou se motající v alkoholovém oparu. Vypadali naprosto stejně. Čtyři obrovské, svalnaté postavy. Čtyři hřívy tmavě zrzavých vlasů lemující ostré, vysekané tváře. Jemně špičaté nosy nad plnými růžovými rty, které si přímo říkaly o polibek. Rukávy košil měli vyhrnuté k loktům a odhalovali tak složitá, barevná tetování, která se jim vinula po silných předloktích, spolu s masivními hodinkami na zakázku.

A všichni měli ty pronikavé jantarovo-oříškové oči.

Bezděčně jsem si olízla rty. Sladká ovocná chuť modré maliny a vodky se smísila s fantomovou chutí skořice a koření ve vzduchu.

Všechny čtyři páry očí se odvrátily od Rocca. Upřely se na mě.

Nedívali se na mě jen tak. Zírali s temným, hladovým úmyslem. Jejich jantarovo-oříškové oči sledovaly každý můj pohyb a pozorovali mě, jako bych byla gurmánská hostina čekající na stříbrném podnosu. Samotná váha jejich pohledu mě pálila na kůži.

Nemohla jsem dýchat. Ten alkohol, ohlušující hudba a ty intenzivní, dravé pohledy mi úplně zahltily mozek.

Otočila jsem se zpět k barmanovi a roztřeseným prstem ukázala na svou poloprázdnou sklenici. Vzhlédl a podíval se mi přes rameno. Jeho tmavýma očima projel zvláštní záblesk červené barvy, než pevně přikývl, vzal sklenici, jemně se usmál a zmizel ve stínech baru.

Nečekala jsem, až se vrátí. Otočila jsem se na patě a utekla rovnou zpátky do oslepujících, blikajících světel tanečního parketu.

DJ přepnul na skladbu „Freaks“ od Timmyho Trumpeta & Savage. Těžké trubkové intro zaznělo z reproduktorů. Zvedla jsem ruce do vzduchu a nechala boky vlnit do tvrdých basů. Hodila jsem si fialovo-modré vlasy přes rameno, nutila tělo k pohybu a nechala svět s každým úderem rozplynout.

Na bocích mi pevně přistály dvě ruce.

Trhla jsem sebou, ale Rocco se naklonil těsně k mému uchu, jeho tělo dokonale splynulo s přirozeným rytmem mých boků. Uzemnil mě, jeho přítomnost byla bezpečnou kotvou v tom chaosu.

„Kdo byli ti chlapi?“ zařvala jsem přes dunící basy a nervózně se podívala k okraji tanečního parketu.

Rocco se mi hned u ucha hlasitě zasmál.

„Strážci!“ zařval zpátky a otočil mě dokola. „Ale o ty se nestarej!“

Zavřela mich oči. Těžké basy mi bušily přímo do hrudi a ladily s divokým tlukotem mého srdce. Opřela jsem se o Rocca a nechala se hudbou a alkoholem zcela pohltit. Vlnila jsem se, natřásala a tancovala do rytmu, využívajíc ten obrovský hluk klubu k tomu, abych přehlušila spalující pohledy těch čtyř mužů a smyla bolestné, přetrvávající vzpomínky na Brocka a Siennu z Texasu.