Pohled Elodie

Nevím přesně, co jsem očekávala, když jsem odstoupila od Selininých dveří, ale rozhodně to nebyla ta tichá, ponižující paralýza, která mi přilepila nohy k dřevěné podlaze.

Zvuky linoucí se zpoza jejích dveří byly zprvu tiché, ale nezaměnitelné, a každý můj instinkt mi říkal, že bych měla odejít, dopřát jí soukromí a předstírat, že jsem nic neslyšela. Místo toho jsem tam jen stála, j