Pohled Elodie

Garrickův hlas naplnil chodbu krátce poté, co doktor Aris promluvil, a jako na povel jsme já i Kiernan naprosto znehybněli. Na okamžik jsme ani jeden nedýchali, a pak Kiernanův stisk mé ruky povolil jen natolik, aby mi připomněl, že se stále zotavuje.

Zvuk bot se přibližoval, klidný, ale těžký, a pak se ve dveřích objevil Garrick s trochu rozcuchanými vlasy, jako by venku přecházel