Z pohledu Elodie

Pronikavé zvonění mého budíku prořízlo předranní ticho. Zasténala jsem a poslepu nahmatala tlačítko pro odložení buzení.

Pokoj byl potemnělý, přes závěsy se teprve začínalo plížit měkké šedé světlo úsvitu. Zamrkala jsem a snažila se probrat k vědomí, když se ozvalo rázné zaklepání na dveře.

"Elodie? Jsi vzhůru?"

Kiernanův hlas zněl klidně, ale měl v sobě tu známou ostrost – tón, k