Z pohledu Elodie

Kousla jsem se zevnitř do tváře a nutila svůj mozek, aby naskočil. Přemýšlej, Elodie. Ty to zvládneš. Prsty jsem lehce poklepávala na pult, zatímco do mě moje vlčice rýpala, netrpělivá a ostražitá. Nenech se tím rozhodit. Máš na to.

"Elodie?" Učitelčin hlas prořízl mé myšlenky, klidný, ale břitký. "Jsi připravená odpovědět?"

Odkašlala jsem si. "Ehm – ano. Ano, myslím, že já..." Za