Z pohledu Elodie

Než jsme opustily posluchárnu, z té štafety mi pořád bzučelo v hlavě. Už jsem se neklepala, ale ze zbytkového adrenalinu se mi třásly ruce a podlamovala kolena. Světla na chodbě se zdála jasnější, studenti hlasitější, vzduch příliš horký. Vespera kráčela vedle mě, jako by zrovna nebyla svědkem toho, jak jsem na pódiu málem shořela na uhel.

"Byla jsi dobrá, Elodie," řekla a dloubla