**Pohled Elary**

Dunění basů z předimenzovaných reproduktorů klubu mi rezonuje přímo v žebrech a otřásá poloprázdnými sklenicemi rozesetými po lepkavém dřevěném pultu. Ten hluk je ohlušující, neúprosný, pulzující rytmus, který má přehlušit jak myšlenky, tak zábrany. Dnes v noci ale nedokáže umlčet hořkou reprízu mého velkolepě zkaženého Valentýna, která se mi neustále přehrává v hlavě. Zhroutím se dopředu, opřu se lokty o pochybný povrch baru a zamračím se do jantarových hlubin svého panáka.

„Technicky vzato jsem byla ta druhá,“ přiznám.

Má nejlepší kamarádka Tessa se zalkne pitím. Praští sklenicí o stůl, rozkašle se, prudce ke mně trhne hlavou a zírá. „Cože?!“

Její výkřik protne těžkou taneční hudbu a přitáhne pohledy několika rozmazaných tváří kolem nás. Zmenším se na barové stoličce a přeji si, aby se podlaha prostě otevřela a spolkla mě. Přejedu si rukou po obličeji a vydám ze sebe dlouhý, ubohý povzdech. V naději, že ti, co nás poslouchají, jsou příliš opilí na to, aby vnímali mé ponížení, zakloním hlavu a kopnu do sebe dalšího ostrého panáka tequily. Tekutina mi vypálí ohnivou cestu do krku a usadí se těžce a hřejivě v žaludku, ale té prázdné bolesti, která sedí přesně uprostřed mé hrudi, se ani nedotkne.

Přejíždím prstem po okraji prázdné sklenice a před očima mi probleskují vzpomínky na minulou noc. Až do té katastrofy to byl dokonalý Valentýn. Sloan se opravdu vytáhl. Měli jsme krásnou, romantickou večeři v té luxusní italské restauraci v centru, po které následoval vynikající sex u mě v bytě. Strávila jsem hodiny zabalená v jeho náručí, zamotaná do prostěradel, a cítila se milovaná. Vždycky byl tak zaneprázdněný prací, neustále cestoval nebo trčel na nočních poradách, takže mít jeho plnou pozornost mi připadalo vzácné. Ležela jsem tam potmě, poslouchala jeho klidný dech a bláhově si představovala skutečnou budoucnost.

Bylo to hezké. Bylo to bezchybné. Až do chvíle, kdy vlezl do sprchy.

Voda sotva začala téct, když mu na nočním stolku zabzučel telefon. Obrazovka osvítila temnou ložnici. Převalila jsem se a zamžourala na jméno volajícího. Na displeji svítilo jasnými písmeny: ‚Šéfka‘.

Protože jsem věděla, jak moc Sloan upřednostňuje svou kariéru, předpokládala jsem, že jde o pracovní pohotovost. Běžně zkracoval naše rande kvůli náhlým krizím, a tak jsem si řekla, že to za něj klidně vezmu a vyřídím vzkaz. Přejela jsem prstem po obrazovce a přiložila si telefon k uchu.

„Pak mi došlo, že je to Sloanův manželka,“ říkám Tesse a zvedám ruce, abych ta slova orámovala sarkastickými uvozovkami. „Zjevně totiž žije v otevřeném manželství.“

Tesse spadne brada. Zírá na mě a na okamžik ztratí řeč, což je u ní opravdu vzácný úkaz.

„Jeho žena o mně dokonce věděla dřív, než jsem se já dozvěděla o ní,“ pokračuji a ostrost té zrady mi rozechvívá hlas. Shrňuji tu noční můru v krátkosti, abych si ušetřila alespoň ty zbytky důstojnosti, které mi ještě zbyly. Když jsem ten telefon zvedla, žena na druhém konci nekřičela. Nenadávala mi ani se nezhroutila v slzách. Místo toho zněla klidně. Až mrazivě zdvořile. Pouze se vybraným, uvážlivým tónem zeptala, kdy se mnou bude hotový, aby mohli svůj večer náležitě oslavit spolu.

„Vůbec se nezdála vyvedená z míry,“ dodávám a sklápím pohled zpět na lepkavý bar. „Vlastně se mi omluvila. Řekla, že ji mrzí, že neměl tu slušnost mi o ní říct předem.“

„Co to sakra!?“ vybuchne konečně Tessa a vzplane v ní ochranitelská zuřivost. V hrudi ucítím malou, hřejivou jiskřičku zadostiučinění. Jestli mi někdo na světě vždycky bude krýt záda, je to Tessa. „Aspoň že na tebe nevyjela. Ale on ti o ní fakt nikdy neřekl? Ani jedinej náznak?“

„Vůbec,“ odpovídám a důrazně mlasknu. „Když vylezl ze sprchy a viděl, že držím jeho telefon, snažil se mi to vysvětlit. Jeho geniální výmluva? O svém manželství mi prý neřekl proto, že jsem příliš ‚vážná‘.“

„Dělá si srandu? Panebože,“ poznamená Tessa a hlas jí nevěřícně přeskočí do vyšších tónin.

Značné množství tequily mi rychle rozmazává kontury. Tělo mám hřejivé, uvolněné a těžké. Alkohol otupuje ty nejostřejší hrany mého ponížení a vůbec mi nevadí, že je Tessa hlučná. Slyšet, jak se mě zastává a dává za pravdu mému vzteku, je příjemný pocit.

„Vyletěla jsem z kůže,“ vyprávím jí a vzpomínám na chaotickou šmouhu toho, co následovalo. „Seřvala jsem ho. Popadla jsem jeho oblečení, boty, ty jeho stupidní drahý hodinky a vyházela to všechno z bytu přímo na chodbu. A i když tam stál napůl nahej a svíral v náručí svoje košile, stejně se mě snažil přesvědčit, abych zůstala. Stál na chodbě, tvrdil, že mě miluje, a prosil, ať to zkusíme urovnat.“

„Kecy!“ odplivne si Tessa jedovatě. „Jen dobře, že je pryč. Pěknej kretén!“ Zhluboka vydechne, nakloní se blíž a ovine mi kolem ramen utěšující paži. „To je hrozný, Elaro. Vím, že jsi ho měla fakt ráda.“

Má ramena pod jejím dotekem povadnou. Bojovnost ze mě vyprchá a nahradí ji ubohý, teskný smutek. Sloana jsem měla opravdu ráda. Po řadě beznadějných románků bez budoucnosti a vyčerpávajících katastrofách ze seznamek mi připadal jako závan čerstvého vzduchu. Skutečně jsem si s ním představovala společný život.

„Jo. Stojí to za hovno,“ zamumlám a opřu se o ni. „Vlastně jsem přemýšlela, že ho brzy požádám, aby se ke mně nastěhoval. Myslela jsem, že bychom si mohli najít společné bydlení. Možná adoptovat psa. Já nevím.“

„Uf, srát na takovýho hajzla!“ řekne Tessa a stiskne mi rameno. Věnuji jí slabý úsměv za tu dravou loajalitu. „Nemůžu uvěřit, že lhal o něčem tak zásadním. Otevřený manželství! Jakej slizoun.“

„Jo...“ Ten stesk v mém hlase nejde skrýt. Zírám na neonové nápisy odrážející se v lahvích alkoholu za barem a cítím se malá a hloupá.

Tessa zachytí můj ubohý tón, stáhne se a namíří mi pěstěný prst přímo do obličeje. Odmítá mě nechat se v tom utápět. „Ach ne. Nebudeš tu sedět a brečet kvůli manipulativnímu blbečkovi. Jsi silná ženská, Elaro! Nepotřebuješ žádnýho chlapa, aby ses cítila výjimečná.“

„Tesso...“ začnu protestovat, ale ona mě zarazí mávnutím ruky.

„Ne, odmítám tě nechat, aby ses kvůli tomu trápila. Vždycky se necháš těmahle věcma stáhnout ke dnu. Trvá ti věčnost, než se přes chlapa přeneseš, i když s tebou zachází jako s odpadem.“ S hlubokým odporem zavrtí hlavou. „Jsi nádherná. Vsadím se, že jakejkoliv chlap v tomhle baru by se s tebou okamžitě muchloval, kdybys ho o to jen požádala.“

„Ale no tak, Tesso, nebuď hloupá.“ Při pouhém pomyšlení, že bych se vrhla na náhodného cizince, mi do tváří vhrne horkost.

Jenže Tessa cítí krev. Vidím jí v očích tu zlomyslnou, alkoholem poháněnou jiskru. „No... ach jo, nesnáším, že s tím prolhaným a podvádějícím bastardem musím souhlasit, ale občas umíš být trochu...“ Zaváhá a hledá správné slovo, zatímco na ni skepticky zvednu obočí.

„Vážná?“ doplním ji.

„Tohle jsi řekla ty, ne já,“ zamumlá a rychle si usrkne pití.

Frustrovaně si odfouknu. „Beru zkrátka důležité věci vážně! Je to snad zločin? To ze mě nedělá nudnou osobu. Dělá to ze mě někoho, na koho je spolehnutí.“ Tequila mi zamazává myšlenky a je těžké zformulovat tu správnou obhajobu. „Prostě nemám ráda spontánní věci. A rozhodně se mi nezamlouvá představa líbání nějakého náhodného člověka v upocené putyce.“

„Tak no tak, Elaro, trochu žij!“ usměje se Tessa a hravě do mě strčí ramenem. Její pohyb mě rozhoupe, mé tělo je poddajné a nekoordinované. Navzdory přetrvávající zlomené hrudi mi koutky úst zacukají do upřímného úsměvu. „Kdyby ses prostě jen trochu uvolnila, vsadím se, že bys na Sloana úplně zapomněla.“

„Dobře, uvolnila jak?“ vyhovím jí a zvednu ruku, abych barmanovi naznačila další rundu.

„Já nevím, udělej něco vzrušujícího! Jdi skákat s padákem! Zkus horolezectví!“

„To zní jako hrozná spousta fyzické námahy,“ odpovím s kamennou tváří.

„Dobře, fajn. Tak co kdybychom začaly s tím, co jsem navrhla před chvílí?“ Tessa se ušklíbne, natočí se celým tělem a zabodne do mě vyzývavý pohled.

„S nikým v tomhle baru se líbat nebudu,“ řeknu a přejedu očima temnou, přelidněnou místnost. Neonová světla vrhají na hosty ostré stíny. Nějaký chlap ve špinavé baseballové čepici si hlasitě krkne u jukeboxu. Další je omdlelý v boxu. „Není tady nikdo, kdo by byl byť jen vzdáleně můj typ.“

„Dobře, tak se teď nelíbej s nikým odsud.“ Tessa se odmlčí a ten zlomyslný úsměv se jí na tváři ještě rozšíří, když ukáže na těžké dřevěné vchodové dveře. „Políbíš prvního člověka, který projde těmi dveřmi.“

„Panebože, to ne. Ani náhodou.“ Zasměju se a zavrtím hlavou nad tou naprostou absurditou její sázky. Její pohled ale zůstává upřený a provokuje mě, abych necouvla.

„No tak! Musíš tomu kreténovi dokázat, že se mýlil. Dokaž, že nejsi jen ta ‚vážná‘ holka.“

„Co když ten první chlap, co vejde, bude ošklivej?“ namítám. V žilách mi koluje několik panáků tequily a našeptává mi do ucha svůdné, lehkomyslné nápady. Hodit opatrnost za hlavu najednou nezní jako ten nejhorší nápad na světě. Co znamená jeden bezvýznamný polibek ve velkém schématu mého současného zničeného života? To nejhorší, co se může stát, je, že nás vyhodí na ulici.

„To je přece součást toho vzrušení!“ jásá Tessa. Vrhnu na ni temný, odsuzující pohled, ale ona to jen smete smíchem. „Tak pojď. Je to jen jeden malinkej polibek.“

Barman přede mě posune další panákovou sklenici. Dívám se na tu čirou tekutinu a s náhlým zábleskem opilecké jasnosti si uvědomuji, že o tom vlastně uvažuji. Popadnu sklenici a jediným plynulým pohybem do sebe tequilu obrátím. Pálení, které mi zasáhne žaludek, jen přiživí mou náhlou touhu být nezodpovědná.

„Fajn,“ poddám se a s těžkým bouchnutím prásknu prázdnou sklenicí o dřevěný pult. „Ale vyhrazuju si právo ho vetovat, pokud bude hnusnej.“

Tessa zvedne pěst do vzduchu a ze rtů jí unikne vítězný jásot.

Obě se otočíme na barových stoličkách a upřeme oči na těžké dřevěné dveře. Očekávání mezi námi se natahuje. Vteřiny odtikávají, až mučivě pomalu. Zrovna když ta opilecká odvaha začíná opadat a já otevírám pusu, abych celou tuhle stupidní sázku odvolala, těžké dveře se rozletí.

V neony nasvíceném šeru baru je těžké něco jasně rozeznat. Sotva zachytím letmý záblesk siluety, která vystupuje ze stínů. Vidím ostré linie čistě vyžehleného, bezvadně střiženého obleku. Vidím dlouhé, nápadné havraní vlasy, jak se otírají o široká ramena.

Než můj mozek stihne zpracovat cokoliv dalšího, Tessiny ruce se pevně opřou o má záda a ona mě prudce shodí ze stoličky.

„Běž!“ sykne nahlas. „Udělej to, aniž bys přemýšlela!“

Zavrávorám dopředu a srovnám balanc. Hnána výhradně tekutou odvahou a zoufalou, palčivou touhou dokázat, že umím být spontánní, zvednu bradu. S hlavou vztyčenou nakráčím přímo k té tyčící se, stinné postavě stojící u vchodu. Odmítám si dopřát byť i vteřinu na zaváhání.

Vstoupím přímo do jeho osobního prostoru, zcela ignoruji ten obrovský výškový rozdíl. Zavřu oči, zvednu se vysoko na špičky a zajmu jeho ústa svými.

Plánuji, že to bude jen krátká, komická pusa. Rychlé přitisknutí rtů pro vyhrání hloupé barové sázky. Ale ve chvíli, kdy se naše rty setkají, mi celým tělem projede drtivý elektrický šok. Zasáhne mě přímo do hrudi a ukradne mi dech z plic. Jeho rty jsou pevné, teplé a ten kontakt pošle vlnu horka přímo do mého nitra.

Místo aby mě odstrčil nebo zmateně ucouvl, zareaguje. Instinktivně si mě přitáhne blíž. Jeho tělo se pohne, skloní se do polibku a jeho přítomnost mě celou pohltí. To spojení ve mně zažehne náhlý, ohromující příval touhy. Ruce mi cukají nutkáním zvednout se, vplést prsty do jeho tmavých, hedvábných vlasů a přitisknout jeho širokou, pevnou hruď přímo na svou. Chutná opojně, je to směs ostré máty a něčeho temného a sytého, z čeho se mi hlava točí rychleji než z tequily.

Naštěstí alkoholovým oparem pronikne malý střípek příčetnosti. Vzadu v hlavě se mi rozezní poplašné zvonky. Odtáhnu se, přeruším ten kontakt a s hruď se mi prudce zvedá, jak lapám po dechu. Obličej mám jasně červený, hořící naprostou nevírou nad mou vlastní drzostí. Nemůžu uvěřit, že jsem to právě udělala.

Otevřu oči, zběsilou omluvu už na jazyku, jen abych na místě ztuhla.

Muž, který na mě zírá zpět, je úchvatně pohledný. V jeho ostrých, vytesaných rysech se zračí čistý, nefalšovaný šok. Má silnou čelist, pronikavé oči a auru moci, která do téhle zchátralé putyky působí naprosto nepatřičně. Přesto, pod tím počátečním šokem, je na jeho nápadné tváři něco zvláštně, nevysvětlitelně povědomého. Jako vzpomínka ležící těsně mimo dosah.

Než si ho můj alkoholem zmatený mozek dokáže zařadit, agresivně se mezi nás postaví blonďák s bouřkovým výrazem ve tváři. Pohybuje se s vojenskou přesností, z jeho postoje sálá nepřátelství, když se prodere do mého zorného pole a prolomí tak to kouzlo.

„Co to sakra děláte?“ štěkne ten blonďatý muž tichým, nebezpečným hlasem.

Stáhnu se zpět a jako přílivová vlna se přes mě přežene zahanbení. Najednou se odnikud vynoří majitel baru a protlačí se skrz skupinku hostů. Popadne mě za paži sevřením připomínajícím svěrák, až se mi prsty zaryjí do kůže.

„Omlouvám se, pane, nestačil jsem ji včas zastavit. Jste v pořádku?“ lísá se majitel a jeho hlas kape zběsilými omluvami. Ale nedívá se na mě. Svou paniku směřuje výhradně k tomu pohlednému cizinci.

Zkoumána pronikavým, opovržlivým pohledem cizince sklopím oči. Mimo dosah jeho upřeného pohledu mi konečně dojdou detaily jeho vzhledu. Všimnu si bezchybného, neskutečně drahého střihu jeho tmavého obleku. Vidím tu nedotčenou látku, která zjevně stojí víc než můj nájem. Můj pohled padne na jeho zápěstí a zachytí odlesk špičkových, na míru vyrobených luxusních hodinek, které mu vykukují z manžety.

Tequilové teplo zmizí a nahradí ho ledová voda zaplavující mé žíly. Jak mi začíná docházet děsivá pravda, spláchne mě studená vlna studu a čirého děsu.

Právě jsem se začala líbat s nějakým slavným VIP?!