Z pohledu Elary

Seděla jsem ztuhlá v tvrdém plastovém křesle v čekárně veterinární kliniky a telefon tiskla pevně k uchu. Ruka se mi třásla tak silně, že mi plastový kryt drnčel o tvář. Stále jsem byla otupělá z frenetického varování vrchní sestry. Před několika minutami mě s vykulenýma, vyděšenýma očima odtáhla od zakrváceného lůžka. *To není pes, Elaro,* zašeptala třesoucím se hlasem. *Je to čis