Elara

Následující ráno byla v kanceláři jiná atmosféra. Bylo to takové odlehčenější, díky Ziřině a Ulricově nepřítomnosti. Poprvé za celou věčnost jsem šla do práce s pocitem, že jsem připravená poprat se s nadcházejícím dnem, místo abych se bála, jaký další průšvih tihle dva zase vyvedou.

Cestou ke stolu jsem minula Tashu, která už usilovně pracovala na počítači.

„Dobré ráno,“ řekla jsem a potlač