Elara

Drakenova paže spočívala pevně kolem mých ramen, když jsme vcházeli do vesnice. Jeho dotek mě držel na nohou, zatímco mi boty měkce křupaly na zasněžené cestě. Ostrý vzduch mě štípal do tváří, ale nebyl to chlad, z čeho mi tak bušilo srdce.

Byly to ty pohledy.

Přicházely odevšad. Otevírala se okna, vrzaly dveře a otáčely se za námi hlavy. Jako bychom byli nějaká atrakce. A my jimi asi skuteč