Elara

Ta žena mě pevně objala, jako by mě znala celá léta. Ale já jsem neměla nejmenší tušení, kdo to je. Alespoň ne do chvíle, kdy se Zev zničehonic otočil a vyhrkl: „Babi!“

Babi?

Žena se širokým hřejivým úsměvem ode mě ustoupila a rozevřela náruč. Zev jí do objetí doslova vletěl, ale ta síla, s jakou do ní narazil, s ní, zdálo se, ani v nejmenším nehnula.

„Tady je ten náš rošťák,“ dobírala si ho