Bea otevřela oči do šedavého světla a vůně slaniny a kávy – skutečné kávy, ne toho blafu, který si vařila od té doby, co Beckett nebyl nablízku. Ale hned se nepohnula.

V krku měla jako v polepšovně. Za očima jí tepalo z těch zbytků spánku, které se jí podařilo ulovit. Prostěradla se jí v určitém okamžiku zamotala kolem nohou a ona se dvakrát probudila, ztuhlá jako prkno, a poslouchala vítr narážej