Gemmin byt, následující ráno.

Gemma stála před šatní skříní a tupě zírala na ty řady oblečení. Stála tam už dvacet minut, paralyzovaná úplně prostým úkonem, jako je výběr toho, co si vezme na sebe.

Profesionální, ale ne zas tak formální. Sebevědomé, ale ne útočné. Takový styl oblečení, který by zkrátka vyzařoval, že svůj život pevně třímá v rukou, namísto toho, že je k smrti vyděšená opustit vlast