„Gemmo?“ Ženský hlas. Jemný, jižanský přízvuk. Nebyl to Colin. „Tady Bea. Bea Callahanová. Poznaly jsme se včera na večeři?“

Gemmu zalila tak náhlá vlna úlevy, až se jí podlomila kolena. Znovu se zhroutila na okraj postele a jednou rukou si tiskla rozbušené srdce. „Beo. Panebože, tys mě vyděsila. Nepoznala jsem to číslo...“

„Moc se omlouvám. Měla jsem ti nejdřív napsat.“ Beina omluva byla upřímná.