„Adeline Vanceová!“ ozval se od vchodu do restaurace zuřivý hlas.

Neobtěžovala jsem se podívat. A co když se zlobil? V porovnání s jejich neviditelnými noži jsem já byla alespoň otevřená a upřímná.

Když jsem domluvila, otočila jsem se a opustila restauraci. Když jsem se protáhla kolem Damiana, popadl mě za zápěstí, takže jsem ho v návalu vzteku kousla.

Myslela jsem si, že mě pustí, ale místo toho