Dusila jsem v sobě hněv a už jen při pohledu na Damiana jsem měla chuť ho zmlátit. Nemohla jsem k němu však jen tak přijít a vrazit mu pěstí do obličeje.

Chvíli jsem přemýšlela a dívala se jeho směrem. „Damiane, koukej naklusat sem!“

Damian se zamračil. Hněv ho však přešel a s úsměvem na tváři ke mně zamířil.

Když stanul přede mnou, vzhlédla jsem k němu a sebevědomě pronesla: „Nevím, proč jsem tak