Vantress Global.

Hayes byl od té nehody v šoku a za celou noc nepromluvil ani slovo. Neustále se držel Sylvie a odmítal se od ní hnout na krok.

Nakonec musel Lucian z obavy o dítě Hayese opakovaně přesvědčovat, že je Sylvie v pořádku. Teprve pak byl Hayes konečně ochoten vrátit se s Julianem do svého pokoje.

Julian odvedl Hayese zpět do jeho pokoje, vykoupal ho a pak ho uložil ke spánku. Poté, co Hayes usnul, celá místnost rázem utichla, ale Julian se nedokázal uklidnit.

Když se se Sylvií setkal poprvé, vynadala mu, že je slepý. Měla proříznutý jazyk a byla velmi hrubá. Podruhé ji viděl v náručí staršího muže a působila jako lehkomyslná a promiskuitní žena. Když se setkali potřetí, znovu vtrhla do jeho vily a vydávala se za Giselle.

Podle jeho dojmu měla Sylvie špatný charakter, nevhodné chování a vše dělala s postranními úmysly.

Dnes však na vlastní oči viděl, jak se při nehodě bezhlavě vrhla vpřed, aby Hayese ochránila, a pevně ho sevřela v náručí. Nebýt Sylvie, Hayes by nevyvázl bez zranění. Poté Sylvie vůbec nedbala na vlastní bezpečí a zajímala se jen o Hayese.

Její chování bylo nesmírně odvážné, rázné a odhodlané. Zdálo se, jako by pro ni byl Hayes na prvním místě. Vůbec nepůsobila jako vypočítavá osoba; vypadala jako prostá a dobrosrdečná žena.

Znamenalo to snad, že se v ní zmýlil?

„Crr~ Crr~~“

Náhle zazvonil mobil a přerušil tok jeho myšlenek.

Julian se bál, že by mohl probudit syna, a rychle telefon vytáhl, jen aby zjistil, že patří Sylvii. Po nehodě u sebe její telefon dočasně uschoval.

Na širokém displeji telefonu v tu chvíli šokujícím způsobem svítila slova ‚moje milované zlatíčko‘.

Byla tohle přezdívka pro muže? Bylo to tak intimní a kýčovité.

Julian svraštil své uhrančivé obočí. Zíral na displej celé tři vteřiny, než telefon přepnul do tichého režimu. Poté opatrně vstal s telefonem v ruce a zamířil do Sylviina pokoje, který se nacházel naproti.

Sylvie měla na paži sádru. Zrovna se sprchovala, a tak se zamračila, když uslyšela klepání na dveře.

Bylo už tak pozdě. Kdo by jí mohl klepat na dveře? Bál se o ni snad Hayes? Chtěl přijít a dělat jí společnost?

Sylvie rychle popadla ručník, který ležel vedle, ovinula si ho kolem těla a vyběhla ven.

Dveře se s cvaknutím otevřely.

Nečekaně tím, kdo stál venku, byl ve skutečnosti Julian.

Byl stále stejně chladný a důstojný jako vždy a pořád měl na sobě oblek a kožené boty. Jeho přítomnost působila božsky, byl prostoupen mocnou aurou, přestože tam jen tak stál.

Stroze prohlásil: „Nějaký muž se ti snaží dovolat na telefon.“

Cože? Muž?

Zvědavá a poněkud zmatená Sylvie si od něj telefon vzala. Klepla na seznam hovorů a rychle se vzpamatovala, když na displeji uviděla ‚moje milované zlatíčko‘.

Byl to hovor od Arie. Špatně si to vyložil.

Bylo štěstí, že to špatně pochopil. Jinak by byl se vším konec, kdyby se o Arii dozvěděl!

„Dě… děkuji. Už je pozdě. Měl byste si jít rychle odpočinout.“ Sylvie si telefon nepřirozeně schovala a ve svědomí se jí ozval nepatrný náznak pocitu viny.

Julian se jen zamračil.

Takže to bylo všechno? Žádné vysvětlení? Byl to opravdu telefonát od muže? Navíc její výraz působil tak, jako by ho pobízela k odchodu. Znamenalo to snad, že jí překáží, aby s tím mužem mohla donekonečna telefonovat?

Zvláštní bylo, že Julian pocítil, jak se mu v žaludku zvedá podivný pocit žárlivosti. Rychle si uvědomil, že to, jestli Sylvie dala tomu neznámému muži sentimentální přezdívku nebo si s ním chtěla povídat po telefonu, s ním nemá vůbec nic společného. Tak proč by se měl starat o její záležitosti?

Chladně si odfrkl, pak se povýšeně odvrátil a chystal se k odchodu.

Sylvie chtěla okamžitě zavřít dveře, aby mohla Arii zavolat zpátky.

Nicméně kvůli prudkosti jejího pohybu se ručník, který jí kvůli zraněné paži jen volně visel kolem těla, na místě uvolnil.

Šust! Dopadl na hromádku na podlahu.

Sylvii to okamžitě zaskočilo. Stála tam na světle zcela obnažená, bez jediné překážky.

Když Julian ten zvuk uslyšel, podvědomě stočil zrak a spatřil——