Pohled Viviany

Vincenzova ruka spočinula na mém stehně dřív, než jsme vůbec projeli bránou.

„Sleduj cestu,“ zamumlala jsem, i když jsme seděli na zadním sedadle a on dokonce ani neřídil. Ani jsem se od jeho doteku neodtáhla, naopak jsem se k němu naklonila.

Tiše se uchechtl a jeho prsty se mírně sevrěly. „Děláš to schválně.“

Přejela jsem ho pohledem. „Dělám co?“

„Že máš na sobě tohle,“ řekl, ani n