Pohled Viviany

„Chceš něco k pití?“ zeptal se, a než jsem mu stihla odpovědět ne, otočil se k barmanovi a stejně mi jedno objednal.

Zavraždila jsem ho pohledem. „Ne, děkuji, nechci,“ odpověděla jsem, otočila se k barmanovi a požádala místo toho o obyčejnou vodu.

Upřímně řečeno, ze všeho toho neustálého sezení mi ztuhly svaly. To, co jsem v tu chvíli opravdu chtěla, bylo jít domů a lehnout si, ne