Pohled Viviany

Gino dopadl na zem jako loutka, které odstřihli šňůrky.

V jednu vteřinu stál, živý, zuřivý a nebezpečný, a v další už ležel na asfaltu, tělo nepřirozeně zkroucené a pod ním se šířila tmavá kaluž.

Krev.

Tolik krve.

Zírala jsem na ni a moje mysl odmítala dohonit to, co viděly mé oči.

Hruď se mu nehýbala. Viděla jsem to jasně, i když byl ode mě několik stop daleko.

Nedýchal.

Já to ud