Pohled Viviany

„Viviano, počkej!“

V době, kdy za mnou Vincenzo vyrazil, jsem byla už v půli cesty přes parkoviště. Nezastavila jsem se. Neohlédla jsem se.

Moje podpatky tvrdě narážely na chodník, každý krok poháněný potřebou prostě od něj utéct, od všeho toho chaosu, který pramenil z přítomnosti v jeho světě.

Potřebovala jsem si dát odstup a chvíli přemýšlet, promyslet si, co říct, než s ním zn