Pohled Viviany

Hněv tam stále byl.

Ostrý. Živý. Svinutý těsně pod mou kůží.

Ale už to nebylo jediné, co jsem cítila.

Protože někde mezi tím tichem a odstupem, mezi odmítáním pohlédnout na Vincenza a odmítáním vyslovit jeho jméno, konečně zapadlo na místo i něco jiného.

Nikoho jsem nezabila.

To uvědomění přicházelo pomalu, opatrně, jako myšlenka, které jsem se bála dotknout, aby se neroztříštila.

G