Pohled Viviany

Rocco dramaticky zanaříkal a zabořil obličej do polštáře.

„Ne.“

„Ano,“ odpověděla jsem a poodhrnula závěsy tak akorát, aby dovnitř vniklo ranní světlo.

„Nééééé,“ zopakoval, tentokrát hlasitěji, a natahoval to slovo, jako by jím mohl magicky zrušit školní den.

Potlačila jsem úsměv. „Moc sis užil narozeniny.“

Vystrčil hlavu. „Přesně! Pořád jsem unavený ze vší té zábavy.“

Posadila jsem