Pohled Viviany

Pár vteřin poté, co Silvia dopadla na podlahu, jsem se nemohla pohnout.

Svět působil zkresleně. Vzdáleně.

Pak tichem prořízl Vincenzův hlas.

„Silvio!“

Panika v něm mě mrskla zpátky do mého těla.

Vrhla jsem se ze schodů a málem sama uklouzla. Srdce mi bušilo tak divoce, že jsem sotva mohla dýchat.

Silvia ležela zhroucená dole a plakala bolestí. Pod ní se tvořila kaluž tmavé, rozlévaj