Pohled Vincenza

Napětí v místnosti narůstalo už celou hodinu. Viselo těžce ve vzduchu, hutné a dusivé, jako něco, co každou chvíli praskne. Arturo stál naproti mně, v rukou otevřenou složku, výraz napjatý a kontrolovaný, ale jasně jsem pod ním viděl frustraci a zmatek.

To samé, co mě sžíralo už celé dny.

„Je to čisté,“ řekl nakonec.

Neodpověděl jsem, nepohnul jsem se. Jen jsem zíral na stůl před s