Vivianin pohled

Vincenzo.

Na vteřinu jsem si opravdu myslela, že mám halucinace. Že ten stres mi nakonec zlomil mozek.

Protože tam byl. Stál ve dveřích, vysoký, široký, hrozivý a s naprosto vražedným výrazem.

Pohled na něj mě zasáhl tak silně, že se mi málem podlomila kolena.

Zaplavila mě úleva, čistá, zničující, až téměř bolestivá úleva.

„Vincenzo.“

Jeho oči si okamžitě našly ty mé. A najednou vš