Pohled Viviany

Příštího rána jsem zjistila, proč přesně Vincenzo trval na tom, abych s návratem do práce počkala ještě jeden den.

Protože když jsem nastoupila na sedadlo spolujezdce v jeho autě a zeptala se, kam jedeme, jen se usmál a řekl: „Uvidíš.“

Okamžitě jsem přimhouřila oči. „To není odpověď.“

„Je.“

„To opravdu není.“

Vypadal se sebou až příliš spokojeně. „To naprosto je.“

Protočila jsem pan