Od onoho brutálního přetrhání jejího manželství se vytratily tři trýznivé roky. Scéna se prudce změnila z onoho chladného, potemnělého parkoviště nemocnice na oslepující, chaotickou přehlídku luxusních aut. Neúnavný dav hladových novinářů a blýskajících objektivů fotoaparátů ucpal velkolepý vchod do opulentního hotelu Hilton v River City. Dnes večer se konal tolik očekávaný koktejlový večírek Vanguard Group, třpytivá past navržená tak, aby shromáždila každého významného obchodního magnáta ve městě. Novináři se tlačili na sametové provazy a zoufale se snažili ulovit exkluzivní zprávy, které by dominovaly zítřejším titulním stranám.

Kolem osmé hodiny zastavil u obrubníku impozantní, nedotčený Maybach.

"To je pan Hayes! Pan Hayes z Vanguard Group je tady!" Dav novinářů se nahrnul vpřed, oceán mikrofonů natahující se k vozidlu.

Tristan Hayes, Clařin neuvěřitelně náročný šéf, vstoupil na plyšový červený koberec. Oblečen do bezchybného bílého obleku blýskl na dav arogantním úsměvem připraveným pro fotoaparáty. O chvíli později se z opačné strany vynořila ohromující supermodelka Stella, která se v nádherných večerních šatech bez ramínek lehce chvěla. Tristan sebevědomě natáhl ruku a přivlastnil si její dlaň, když se zastavili, aby si dopřáli rychlou palbu blesků fotoaparátů.

Uvězněná na sedadle spolujezdce si Clara připadala naprosto nepatřičně. Svírala na hrudi těžkou koženou aktovku a sledovala to okouzlující divadlo přes tónovaná skla. V duchu si zhluboka povzdechla. Kdo proboha táhne svou podřadnou, přepracovanou asistentku do takového mediálního cirkusu vyšší společnosti? Tristan Hayes se musel zbláznit.

Její hořké úvahy přerušil řidič. "Asistentko Vanceová, prosím, vystupte z vozu," vyzval ji naléhavě. "Mladý pán nebude rád, pokud ho budeme dál zdržovat."

Clara se obrněla a popadla tlusté ucho aktovky. Otevřela dveře, sklonila hlavu a vyběhla do oslnivého, chaotického nočního vzduchu, zoufale se snažíc vyhnout oslepujícím bleskům.

Zběsile spěchala, aby dohonila šéfovy dlouhé, sebevědomé kroky. Než však stačila zkrátit vzdálenost, davem reportérů za ní projel náhlý, kolektivní vzdech.

"To je Dominic Thorne! Dominic Thorne je tu taky!"

Už jen vyslovení toho jména vyslalo Claře přímo do páteře niternou tlakovou vlnu. Zatajil se jí dech. Proti veškerému pudu sebezáchovy instinktivně otočila hlavu.

U vchodu do hotelu zastavil luxusní, bezvadný Aston Martin. Ochranka v nažehlených uniformách rychle obklíčila perimetr a zadržela rozběsněný dav. Těžké dveře auta se otevřely a vystoupil z nich Dominic. Na sobě měl úchvatný, dokonale ušitý černý oblek, který obepínal jeho široká ramena. Dokonce i zalitý drsnou září světel fotoaparátů byla jeho velitelská přítomnost stejně podmanivá, záhadná a naprosto dusivá jako před třemi lety.

Clara stála jako přikovaná a prsty se jí zabořily do kůže aktovky. Tým ochranky se vrhl kolem kapoty, aby otevřel druhé dveře. Elegantně vystoupila Chloe. Byla zahalená do úchvatných karmínových šatů a věnovala dravým fotoaparátům dokonale naučený, plachý úsměv, když zaujala místo po jeho boku.

"Jaký nádherný pár!" rozplývali se nestydatě reportéři a jejich hlasy se nesly přes hluk.

"Jedna je milovaná dcera tajemníka, zatímco druhý je majitel velkého nákupního centra. Jsou pro sebe jako stvoření!"

Clara sledovala jejich velkolepé představení a krev jí hučela v uších. Její srdce, kdysi měkké, ztvrdlo v pevný led. Chladně se pro sebe usmála. Samozřejmě, že ten podvádějící muž a jeho rodinu rozvracející milenka se k sobě budou dokonale hodit. Byli to pár stvořený v pekle. Z toho pohledu se jí udělalo naprosto nevolno, rychle se otočila na podpatku a rozběhla se za Tristanem.

Tristan a Stella už vstoupili do VIP výtahu. Když Clara viděla, že se těžké kovové dveře zavírají, vrhla se kupředu a zoufale natáhla ruku, aby je zastavila. Senzory zapípaly a dveře se zasunuly právě včas.

Clara vklopýtala dovnitř, hruď se jí vzdouvala, jak svírala aktovku. Tristan se podíval na její zanedbaný stav a nemilosrdně si odfrkl.

"Asistentko Vanceová, zdá se, že ráda děsíte lidi, že?" protáhl tónem, ze kterého odkapávala povýšenost.

Clara okamžitě sklopila hlavu a skryla zčervenání ponížením. "Omlouvám se."

"Příště držte krok," odfrkl si Tristan odmítavě. "Pokud se nedáte dohromady, dostanete vyhazov!"

"Ano, rozumím," zamumlala.

Jakmile dorazili do osmnáctého patra, Tristan majetnicky ovinul ruku kolem Stellina štíhlého pasu. Těsně předtím, než vyšel směrem k třpytícímu se hlavnímu sálu, se zastavil a vrhl na Claru přísný pohled.

"Počkejte na mě v salonku," nařídil. "Pamatujte si, že musíte přijít hned, jak si vás zavolám. Jinak vám strhnu polovinu prémií, pokud vás nenajdu!"

Clara si s nesmírnou úlevou povzdechla. Vděčná, že se vyhne dusivému davu, proklouzla chodbou a vešla do tichého salonku až na samém konci.

Jen pár okamžiků poté, co dveře salonku zacvakly, druhý výtah tiše cinknul. Dominic vystoupil po boku Chloe. Uprostřed chodby se náhle zastavil. Jeho ostré oči zachytily letmý záblesk ustupujících zad ženy právě ve chvíli, kdy se dveře salonku těsně zavřely.

Srdce mu náhle poskočilo.

Byla to ona?

Zíral na dřevěné dveře, tep mu bušil. Pak tu myšlenku rychle potlačil. V žádném případě. Clara před třemi lety zmizela z města beze stopy. Přesvědčil sám sebe, že se mu to muselo jen zdát, trýzněn duchy minulosti.

"Dominicu, na co se to díváš?" zeptala se Chloe a sledovala jeho pohled do prázdné chodby.

Dominic odtrhl zrak a ledabyle to přešel. "Nic zvláštního. Pojďme."

Clara čekala trpělivě přes hodinu v izolovaném salonku. Hlasitě jí kručelo v břiše, což se rozléhalo v tichém prostoru. Třela si břicho a v duchu proklínala svého sobeckého, privilegovaného šéfa. Tristan si tam venku užíval dobré víno a prvotřídní bufet s nádhernou modelkou v náručí, zatímco jeho obětavá asistentka hladověla v zadní místnosti.

Konečně jí zavibroval telefon. Byl to Tristan.

"Vezměte si v sále něco k jídlu," nařídil přes linku ostře. "Pamatujte, co jsem vám řekl. Nepotulujte se tam! Vraťte se do salonku a počkejte na mě tam, jakmile dojíte!"

Clara opatrně vyklouzla z místnosti do okouzlujícího, jasně osvětleného sálu. Prostor byl nabitý lidmi oblečenými do gala, kteří se třpytili pod křišťálovými lustry. Clara jen přelétla pohledem po elegantně oblečeném davu, sklopila hlavu a zamířila přímo k rozlehlým bufetovým stolům.

Zmocnil se jí hlad. Vyzbrojena porcelánovým talířem navršeným vybraným jídlem a osvěžující sklenicí džusu odstoupila od stolu a naléhavě hledala klidné místo, kam by si sedla a najedla se.

Než se jí to však podařilo, ozval se za ní drsný, panovačný hlas, který roztříštil její krátkou chvilku klidu.

"Přines mi něco k jídlu!"