Pohled: Eden

„Ach, ehm… já jsem jen…“ vykoktám ze sebe a třesoucím se prstem ukážu na temnou silnici. Mozek se mi zasekne a nedokáže vytvořit jedinou souvislou větu, zatímco na něj zírám.

Zasměje se tichým, dunivým zvukem, který se rozvibruje chladným nočním vzduchem. Těžké dveře se s máchnutím rozevřou a on vystoupí z obrovského černého pick-upu. Zblízka je pohled na něj ohromující. Tlumená záře pouliční lampy se mu odráží v očích a já rozeznávám tmavě modré hvězdicovité paprsky dokonale vepsané do jeho duhovek. Zavane ke mně svěží, sytá vůně jeho kolínské, která se mísí s ostrým podzimním chladem. Je to okamžitě opojné. Tyčí se nad mou drobnou, sto pětapadesát centimetrů vysokou postavou, vrhá dlouhý stín a věnuje mi zničující, nenucený úsměv.

„Jsem Declan,“ řekne a jeho hluboký hlas mě obklopí. Cukne palcem přes své široké rameno a ukáže do prostorné kabiny pick-upu. „A to je můj bratr Lachlan.“

Všimnu si druhého z chlapců Vanceových, který sedí v kabině. Stále nemám tušení, který z nich se mi při zápase díval do očí, ale tep už se mi zrychluje.

„Jedeme na párty,“ řekne Declan a sklopí svůj pronikavý modrý pohled zpět k mému. „Chceš jet s námi?“

*Ano.* To slovo mi křičí v mysli.

Ale ozve se zdravý rozum. Tyhle kluky neznám. Co já vím, nastoupit uprostřed opuštěné silnice do auta se dvěma obrovitými cizinci je strašný nápad.

Declan asi vyčte váhání, které se mi mihne tváří. Změní postoj a opře se jednou těžkou paží o otevřené dveře. „Nebo tě můžeme hodit domů. Ale neměla bys tu v noci chodit sama.“ Jeho tón klesne, nabere pevný a vážný ráz.

„Proč?“ zeptám se a stáhnu si bundu těsněji kolem žeber. „Je to tu nebezpečné nebo tak něco?“

„Hádám, že jsi v téhle oblasti nová,“ řekne a přelétne pohledem prázdnou ulici nahoru a dolů. Když na něj strnule kývnu, pokračuje. „Myslel jsem si, že jsem tě tu dřív neviděl. A abych odpověděl na tvou otázku, ne. Většinou je tu docela klid. Ale vždycky je lepší být v bezpečí.“

„To je pravda,“ zamumlám a skousnu si spodní ret.

Declan skloní bradu, čímž mě donutí znovu se s ním setkat pohledem. „Takže, chtěla bys jít s námi na párty, nebo chceš svézt domů?“

Zírám na něj nahoru. Ta párty byla přesně to, co jsem chtěla. Vlastně ten jediný důvod, proč jsem vůbec uvažovala o tom, že půjdu na pozápasový táborák, momentálně stojí přímo přede mnou, voní po drahém cedru a vypadá jako řecký bůh.

Vydechnu a věnuji mu zářivý úsměv. „Ráda půjdu na párty.“

Zevnitř kabiny vydá Lachlan hlasitý, souhlasný jásot.

Declan ustoupí a podrží mi těžké dveře na straně řidiče. Přistoupím blíž a prohlížím si obrovskou mezeru mezi štěrkem a podlahou. Pick-up má vysoko zvednutý podvozek a já váhám, zatímco se snažím vypočítat ten nejlepší úhel, abych se vyškrábala dovnitř.

Než se s tím stihnu začít prát, Declan ke mně zezadu přistoupí. Jeho velké, teplé ruce se pevně ovinou kolem mého pasu. Jeho silný stisk mi ukradne dech přímo z plic. S nulovým úsilím mě zvedne ze země a usadí mě na koženou lavici sedadla.

„Díky,“ vydechnu a kůže mě brní tam, kde se do mě právě vtiskly jeho dlaně.

Posunu se doprostřed a usadím se v těsném prostoru mezi Declanem a Lachlanem. Teplo vyzařující z jejich velkých těl ohřívá chladný vzduch uvnitř kabiny. Declan nastoupí, zabouchne za sebou těžké dveře a uzavře nás uvnitř. Zařadí rychlost a pick-up se s duněním rozjede vpřed po stejné klikaté silnici, po které jsem právě šla.

„Mimochodem, jsem Eden,“ řeknu.

Lachlan se nakloní dopředu a na rtech mu pohrává uličnický úsměv. „Takže, Eden, jak se ti líbil zápas?“

„Byl skvělý,“ řeknu a střídavě pohlédnu na oba bratry. „Na fotbalovém zápase jsem nebyla tak dlouho. A byli jste tam na hřišti úžasní.“

Sleduji, jak Declanovy ruce svírají volant, když odbočuje do mé ulice. Dům, kde se koná párty, je jen pár bloků za mým vlastním bydlištěm. Rozhodnu se dělat hloupou, protože chci přijít na to, jaká je mezi nimi dynamika, a potvrdit svá podezření.

„Ačkoliv, nejsem si úplně jistá, kdo z vás je wide receiver a kdo quarterback,“ řeknu klidně a podívám se z Lachlana na Declana.

„Já jsem QB,“ řekne Lachlan. Kývne bradou směrem k bratrovi. „Dec je wide receiver.“

Mysl mi pádí. *Zajímavé.* Byl to rozhodně Declan, kdo si mě na tribuně všiml. Wide receiver. Ten, který mě právě zvedl do svého pick-upu.

Zastavíme u obrubníku poblíž párty. Už teď slyším, jak stěnami masivního domu o kus dál v ulici duní těžké basy. Auta lemují obě strany ulice a teenageři se vylévají na přední trávník. Kousek odtud zahlédnu svůj vlastní dům. Aspoň nebudu muset později v noci řešit sdílený odvoz.

Lachlan rozrazí své dveře a vyskočí ven. Declan vypne motor, vystoupí a otočí se zpátky ke mně. Natáhne ruce a nabízí mi, že mi pomůže dolů. Přijímám tu němou nabídku, protože nechci riskovat, že si ve tmě zvrtnu kotník.

Sklouznu z hladkého koženého sedadla. Declanovy ruce se znovu sevřou kolem mého pasu a pevně mě chytí. Jak dopadám na zem, mé tělo sklouzne v těsném kontaktu s jeho tvrdou hrudí. Těžké tření mého těla sunoucího se po jeho pevném torzu mi do samého klína vyšle ostrý otřes.

Mé nohy dopadnou na asfalt, ale my od sebe neodstoupíme. Naše těla zůstávají přitisknutá k sobě. Podívám se nahoru. Declanovy modré oči při tom těžkém kontaktu ztmavnou. Jeho pohled klesne k mým ústům, chvíli se zdrží na mých rtech a pak se vrátí zpět k mým očím. Ztěžka polkne a čelist se mu zatne.

Zvedne jednu ruku z mého pasu. Jeho drsné prsty mi jemně odhrnou z obličeje zbloudilý pramen vlasů. Jeho palec zavadí o jemnou kůži mé tváře a zanechá za sebou palčivou stopu.

„Díky,“ zašeptám a hlas mi mírně přeskočí.

„Pojďme ti obstarat pití,“ zamumlá Declan a jeho hlas zní jako hluboký chrapot. „Seženu ti láhev, až budeme uvnitř. Jen si od nikoho nic neber, jasné?“

Zamrkám a o jediný kousek couvnu. „Ehm, měla bych si dělat starosti?“

Skousne si spodní ret a suše se zasměje. „Prostě je vždycky lepší být v bezpečí.“

Přimhouřím oči a zkoumám jeho napjatý výraz. „To je už podruhé, co jsi to řekl. Měla bych se bát něčeho konkrétního?“ Podívám se přes jeho široké rameno na Lachlana, který už kluše po trávníku k přední verandě.

Declan se podívá k hlučnému domu a pak obrátí veškerou svou pozornost zpět ke mně. Jeho výraz ztvrdne do něčeho dravě ochranitelského. „Už tu byly případy, kdy holkám někdo hodil do pití rohypnol. A kluci toho využili.“

Zírám na něj a zpracovávám to přímé varování. Vypadá upřímně ustaraně, i když ho sotva znám. Drsná realita jeho slov způsobí, že ta hlučná, chaotická párty najednou působí mnohem hrozivěji.

„Ach,“ hlesnu a žaludek se mi stáhne do pevného uzlu. Pohlédnu temnou silnicí ke svému prázdnému domu a najednou zvažuji, jestli bych neměla jít raději pěšky domů.

Declan přistoupí blíž a zablokuje mi výhled na silnici. „Bude to dobré,“ ujišťuje mě a jeho hluboký hlas klesne do uklidňující kadence. „Jen si neber nic od nikoho jiného než ode mě. Přinesu ti pití a otevřu ho přímo před tebou, abys věděla, že je bezpečné.“

Jeho intenzivní ochranitelství okamžitě rozpustí ten přetrvávající neklid, který se mi kroutil v břiše. Záleží mu na bezpečí holky, kterou poznal sotva před deseti minutami. Je to nečekané a zvláštně dojemné.

Declan na mě sebevědomě mrkne. Natáhne ruku a proplete své velké prsty s mými. Teplo jeho dlaně na té mé nahradí mou nervozitu obrovským hejnem motýlů. Pevným, uklidňujícím zatažením mě vede po příjezdové cestě na párty.

Uvnitř domu je to chaotický blázinec. Řvoucí hudba rozechvívá podlahová prkna. V úzkých chodbách se na sebe mačkají tísnící se těla, lidé v rukou drží červené plastové kelímky a překřikují těžké basy. Vzduch je hustý pachem levného piva, potu a sladkého parfému.

Ve vteřině, kdy projdeme vchodovými dveřmi, začnou lidé vykřikovat Declanovo jméno. Kluci hulákají a zvedají kelímky do vzduchu. Hladce jim odpovídá na pozdravy, vyměňuje si s nimi složitá podání rukou, rozdává bratrská objetí jednou rukou a plácá své spoluhráče po zádech. Ale přes všechen ten chaos mě ani jednou nepustí za ruku. Každých pár minut mi jemně stiskne prsty, nakloní se blízko k mému uchu a pošeptá: „Jsi v pohodě?“

Pokaždé přikývnu a usměju se nahoru na jeho pohlednou tvář.

Provede nás zpoceným davem až do kuchyně, popadne dvě zavřené skleněné láhve s pivem, odzátkuje je přímo před mým obličejem přesně tak, jak slíbil, a jednu mi podá rovnou do ruky.

Netrvá dlouho a probojujeme se ven do středu obývacího pokoje, který byl vyklizen, aby se vytvořil improvizovaný taneční parket. Opojení z mého jediného piva se mi v žilách usadí do podoby dokonalého, hřejivého šumění. Ale alkohol nemá nic společného s tím opojným, ohromujícím horkem, které se mezi mnou a Declanem rychle hromadí.

Postavíme se čelem k sobě, lahve s pivem zvednuté do vzduchu, abychom je nerozlili na mačkající se dav, který se na nás tlačí ze všech stran. Svou volnou ruku si zapřu o jeho pas a prsty sevřu tlusté poutko na pásek u jeho džín. Nechám těžký, rytmický beat hudby převzít kontrolu a kroutím boky v dokonalém souladu s těžkými basy. Přistoupím blíž a otírám se boky o jeho pánev.

Declan tiše zasténá. Ovine mi těžkou paži kolem kříže a přitáhne si mě těsně na své tvrdé tělo. Zvedne volnou ruku, shrne mi vlasy a přehodí mi je přes rameno. Skloní hlavu a vtiskne mi horké polibky pootevřenými ústy na citlivou kůži na straně krku. Mezi mými stehny se okamžitě zformuje těžká, pulzující touha.

Otočím se v jeho náruči a postavím se zády k jeho široké hrudi. Kroutím boky dozadu a při tanci se do něj otírám. Declan vstoupí do mého prostoru a vsune jedno ze svých silných stehen přímo mezi mé nohy. Prakticky mu ve stoje obkročuji nohu. Tření mi do klína vyšle další intenzivní vlnu syrového horka.

Zvednu láhev a dlouze se napiji studeného piva, abych zklidnila svá náhle vyschlá ústa. Sáhnu dozadu, ovinuji ruku kolem jeho pasu těsně nad jeho zadkem a opírám se o jeho pevnou postavu, zatímco se pohybuji do rytmu.

Cestou do kuchyně se kolem nás protlačí nějaký kluk. Declan mu poklepe na rameno a ležérně mu předá obě naše prázdné skleněné lahve. Ve vteřině, kdy má ruce volné, mi je vsune hluboko do zadních kapes. Pevně mě chytne za zadek oblečený v džínovině a přitiskne mě pevně ke svému napjatému rozkroku. Zakloním hlavu na jeho rameno. Skloní hlavu a zastaví se přímo nad mým obličejem. Jeho dech mi ovívá tvář – opojná, divoká směs ostré máty a zvětralého piva.

Hledím nahoru do jeho tmavě modrých očí. Hvězdicovité paprsky jsou pohlceny jeho rozšířenými zorničkami. Nepřestávám vlnit boky proti jeho tvrdému vzrušení a držím rytmus s těžkými basy, které rozechvívají podlahu.

Declan mi po linii čelisti vtiskne žhavý polibek. Pomalu přesune svou tvář nad mou. Když se konečně zmocní mých úst, jeho rty jsou přesně tak měkké a naléhavé, jak jsem si představovala. Pootveřu rty a nechám jeho jazyk vklouznout dovnitř. Chutná po mátě a syrovém mužském žáru.

Zůstáváme venku na přeplněném tanečním parketu snad celé hodiny. Třeme se o sebe a líbáme se pod blikajícími stroboskopy. Prakticky bolím touhou, celé mé tělo vibruje. On je tvrdý jako skála, tlustý hřbet jeho ptáka se nepopiratelně tiskne k mému břichu a dře se mezi mými stehny přes silnou džínovinu našich džín. Každý jeho jediný dotek mě rozžhaví jako drát pod proudem. Jeho ruce mi bloudí po celém těle, projíždějí po bocích nahoru, svírají můj pas a sklouzávají nahoru, aby sevřely mou šíji.

Declan mi zaboří silné prsty hluboko do vlasů. Prohloubí ten spalující polibek, jemně mi saje spodní ret a pomalu mě začne couváním odvádět z tanečního parketu. Vede nás pryč od hutného davu a zvědavých očí svých spoluhráčů.

Odtáhne se a přeruší ten mokrý polibek. Opře si čelo o mé a hruď se mu zvedá, jak lapá po dechu. Tvrdý, těžký důkaz jeho vzrušení se vytrvale tlačí proti mému břichu. Jeho oči planou divokým, odpovídajícím ohněm. Chce to přesně tak moc jako já.

Dívá se na mě shora, jeho pohled klesne k mým oteklým rtům a tiše mi klade tu otázku.

Věnuji mu neznatelné, povzbudivé kývnutí.

Declan ze sebe vydá trhaný výdech. Sáhne dolů, znovu proplete naše prsty a otočí se. Vyvede mě z obývacího pokoje, vytáhne mě po kobercem pokrytých schodech a proplétá se ztemnělou chodbou, dokud nenajde prázdnou ložnici.

Vtáhne mě dovnitř. V ten samý okamžik, kdy moje záda narazí na zavřené dřevěné dveře, jsou Declanovy ústa zpátky na mých. Hltá mě. Jeho ruce vyletí k mému pasu a bloudí po mém těle se zběsilou naléhavostí. Ovíjím mu ruce kolem krku, přitahuji si ho blíž a líbám ho zpátky vším, co mám.

Ale přesně ve chvíli, kdy šílenství vrcholí, zrovna když se moje prsty zaboří pod lem jeho trička, aby ucítily jeho horkou kůži, se Declan najednou odtáhne. Přeruší polibek a opře si čelo o mé. Hruď se mu zvedá.

„Jsi si jistá?“ zeptá se, hlas má zastřený a drsný. Jeho pohled pátravě hledí do mých očí a je plný intenzivní, zarážející zranitelnosti. „Pila jsi a já nechci...“