Sienna

„Ach bože!“ zanaříkám, chytnu se za hlavu a překulím se v posteli, ale v polovině mě zastaví náraz do něčeho, o čem zoufale doufám, že je Felicity.

„Kolik je hodin?“ zamumlá ospale ženský hlas.

„Díky bohu,“ zamumlám si pro sebe, otočím se k ní a sleduju, jak si i ona dává ruku na hlavu a sténá.

„Strašně brzo. Kolik jsme toho včera vypily?“ zeptám se a snažím se vzpomenout na všechno, co se