Pro Edgara byla její slova jako tenký, pronikavý trn.

Nebyla hlasitá ani úderná, ale dostatečně ostrá na to, aby se zaryla hluboko a už tam zůstala.

Nevěděl, jak se má tvářit. Ztuhle sepjal ruce a řádně se uklonil.

„Děkuji vám za pohostinnost a za vaše vedení. Nyní se rozloučíme.“

Oriana mírně přikývla. „Opatrujte se na zpáteční cestě.“

Teprve když nastoupil do kočáru a dveře se za ním zavřely, Ed