Lorně se třásly prsty a dlouho ze sebe nedokázala vypravit ani hlásku.

Venku před palácem rachotil Tiberiův kočár a vzdaloval se do tmy. Jonas šel těsně za ním se skloněnou hlavou a sotva se odvažoval dýchat. Noční vánek, který se kolem prohnal, nesl sladkou vůni vonokvětky, zdálo se však, jako by v onom parfému přetrvával hořký podtón.

Tiberius zavřel oči. Mysl mu zcela ovládla vzpomínka na Gideo