Úhel pohledu: Calla

S trhnutím se probouzím v náhlé panice, hruď se mi zvedá, jak polykám ostré, trhané nádechy. Očima těkám po temném, zaprášeném prostoru podkroví a sleduji každý stín, jestli nepatří jeho obrovské postavě. Těžká vlna uklidňující úlevy zaplaví mé zbité tělo, když si uvědomím, že jsem v místnosti sama. Pomalu se blíží úsvit a skrze tlustá zamřížovaná okna vrhá slabé, šedé světlo.

"Rheo?" zavolám ve své mysli a hledám svou vnitřní vlčici.

Malátně se pohne a přes naše mentální spojení vydá tiché zasténání. Nemáme tušení, kolik hodin nebo dní nás Vane udržoval v bezvědomí svým otráveným čajem. Moje paměť je jen rozmazaná mlha nucených polknutí a plíživé temnoty.

Každý můj drobný pohyb pošle spalující, lokalizovaný oheň, který vystřelí až do mé nohy. Těžký stříbrný okov, který mi pevně svírá kotník, pálí jako kyselina z baterie, ten prokletý kov se zlomyslně zarývá do mé pohmožděné kůže. Jelikož jsem strávila roky intenzivní prací s různými kovy ve svém zakázkovém klenotnictví dole v prvním patře, obě s Rheou přesně víme, jak drásající může pro biologii vlkodlaka být prodloužené vystavení surovému stříbru. Otráví to krev. Vysává to naši nadpřirozenou sílu, a nechává nás to slabé a bolestivě smrtelné.

Vypotácím se z malé postele, mé bosé nohy dopadnou na studená podlahová prkna. Nohy se mi třesou, když pajdám k malému přilehlému kuchyňskému koutku. Žaludek se mi stahuje do bolestivých uzlů. Zoufale toužím po jakémkoli zdroji jídla, abych doplnila svou vysátou sílu. Rozrazím dveře lednice v očekávání, že tam najdu zbytky z počátku týdne. Zírají na mě prázdné police. Prohledávám všechny horní skříňky a trhám dvířka z pantů. Nic. Ani jediný drobek.

"Vážně, zasranej hajzl! Snaží se mě udělat naprosto závislou na něm jen kvůli přežití," zavrčím nahlas.

Zabouchnu prázdná dvířka skříňky. Ostrá rána se rozlehne tichým podkrovím. Naprostá drzost jeho vyhladovovací taktiky jen posílí mé odhodlání. Chce mě zlomit, dokud ho nezačnu prosit o kousek chleba. Musím z tohoto vězení uniknout. Musím se dostat zpět do bezpečí otcovy smečky Brierwood, za každou cenu.

Naštěstí toho kontrolou posedlého kreténa nenapadlo vypnout hlavní přívod vody do podkroví. "Apoň mám vodu," zamumlám si pro sebe. Otočím kohoutkem a naplním zaprášenou sklenici u dřezu. Zhltnu ji, nechám chladnou tekutinu zklidnit mé suché, popraskané hrdlo, a piju tak dlouho, dokud se mi žaludek nezdá plný.

Pomalu se přesunu k malinké přilehlé koupelně. Tohle podkroví mi vždy sloužilo jako má poklidná oáza, když jsem tu tahala noční a dokončovala masivní zakázkové objednávky šperků. Vybudovala jsem si tu svůj život. Ani v těch nejdivočejších nočních můrách by mě nenapadlo, že se to jednoho dne stane doslova mou vězeňskou celou. Pustím sprchu a nechám horkou vodu téct, dokud se ten malý prostor nenaplní hustou párou.

Začnu prohrabávat své staré šuplíky v komodě a hledám čisté pracovní oblečení. Nacházím své těžké vybavení – pevné, nepoddajné džíny a tvrdé košile výslovně navržené k tomu, aby chránily mou kůži před poletujícími jiskrami a roztaveným kovem. Hodím je na pult a vlezu pod vařící vodu.

Jak ze svého rozbitého rtu a pohmožděné tváře smývám zaschlou krev, nečekaně mi z hrdla unikne hořký, temný smích. Uvědomím si, že se cítím přesně jako bezmocná princezna zamčená ve vysoké věži, co čeká, až ji přijede zachránit princ.

Ale hluboký smutek, který mě svíral předchozí noc, je pryč. Splachuje se do odpadu s růžově zbarvenou vodou. Místo něj jsem naštvaná. Pohlcuje mou duši hluboký, bublající, vražedný vztek, který jsem nikdy předtím nezažila. Pálí to žhavěji než stříbro vpalující se mi do masa.

Vylezu ze sprchy a natáhnu na sebe své těžké džínové brnění. Vím, že zoufale potřebuji taktický plán. Vane se nevyhnutelně vrátí. Jeho obrovské, křehké ego prostě neodolá nutkání přijít nahoru a předvést nade mnou svou dominanci. Musím přesně vymyslet, jak ho zneschopnit, dostat se přes jeho mohutnou postavu a ven těmi těžkými zesílenými dveřmi.

Sedím u malého, viklajícího se kuchyňského stolu a systematicky vyřazuji své omezené možnosti. Svést ho, aby ztratil ostražitost? Jen samotná představa, že by se mě jeho ruce znovu dotkly, ve mně vyvolává fyzické nutkání zvracet. Napálit ho, aby mě pustil dolů do mé dílny plné nástrojů? Je psychopat, ale není zase tak hloupý. Útěk přes okna? Zírám na těžké železné mříže, které jsem před lety osobně vyztužila, abych udržela venku případné zloděje. Jsou neproniknutelné.

"Sakra, Callo! Přemýšlej! Jsi mnohem chytřejší než on," nadávám si.

Frustrovaně bouchnu pěstí do dřevěného stolu. Prudká vibrace způsobí, že se má sklenice s vodou zřítí přes okraj. Rozbije se o podlahu z tvrdého dřeva a roztříští se na desítky ostrých, zubatých kousků.

Jak upřeně zírám dolů na třpytící se rozbité sklo na podlahových prknech, zasáhne mě geniální, násilný nápad.

Rozběhnu se zpátky ke komodě, popadnu další těžkou džínovou pracovní košili a za použití čisté síly utrhnu její tlusté rukávy přímo z oděvu. Švy povolí s uspokojivým roztržením. Spodní konce pevně svážu do hrubých uzlů. Popadnu nůžky na plech ze své šperkařské sady a metodicky udělám po délce látky malé, strategické zářezy.

Pak spěchám zpět do kuchyně a ze spodních skříněk vytáhnu veškeré těžké keramické nádobí, které mi zbylo. Pevně ho zabalím do roztrhané hrudní části džínové košile. Opatrně a systematicky mlátím balíkem o tvrdou hranu pultu, dokud se talíře a misky nerozbijí na velké, neskutečně zubaté kusy.

Rozbalím látku a nasypu těžké, jako břitva ostré střepy do zauzlovaných džínových rukávů. Vršky bezpečně zavážu a věnuji chvíli tomu, abych hluboce obdivovala své smrtící, improvizované palcáty z rukávů. Váha je perfektní. Ostré keramické hrany nebezpečně trčí ven ze zářezů, které jsem do tlusté látky vyřízla, a mění je ve smrtící obušky.

Skončila jsem s tím, že by mě někdo kontroloval a manipuloval mnou. Rozhodla jsem se, že se z téhle díry probojuju ven, i kdyby mě to v tom procesu mělo fyzicky zabít. Vane si myslel, že se prostě zlomím a stanu se povolnou, poddajnou malou otrokyní jeho rozmarů. Mýlil se.

Připomenu si, že jsem hrdou dcerou dvou mocných Alf a dvou divokých Lun. Má krevní linie je zocelená v bitvách a v boji o přežití. Pevněji stisknu své zbraně, oči temné chladným, vypočítavým odhodláním. Jen ať si přijde. Jsem plně připravená na válku.