Siennina tvář zničehonic zahořela a její štíhlý krk zrudl.

Dupla nohou a zanaříkala: "Masone, tati! Lidi, o čem to mluvíte? Žádný takový úmysl nemám. Známe se teprve pár dní…"

Tep se jí zrychloval a srdce jí v hrudi nepřetržitě a hlasitě bušilo. Uvědomovala si jen to, že když byla s Dantem, vždycky z něj vyzařoval pocit bezpečí a štěstí. Vypadalo to, jako by měl jakousi mystifikující moc, která ji