Z pohledu Světlany

„Opravdu tě miluje!“

řekla Lydie a píchala vidličkou do jídla.

Ať se brání, jak chce, jídlo musí dojíst.

„To říká žena, která nezná vlastního bratra...“

Protočila jsem panenky.

„Kámo, to je přece tak zřejmé... I já to poznám... A ty ho miluješ taky.“

Násilím si nacpala jídlo do pusy.

„Proč se mu nevyznáš?“

„Protože... Protože je to trochu___“

Povzdechla jsem si.

„Co bych měla