„No. Myslím, že ten den, co jsem za tebou přišel do sborovny, bych se ti býval představil. Řekl bych ti, kdo jsem, místo abych to nechal na tvém strýci.“

„Co bys řekl? Jak by ses představil, abych s křikem neutekla z místnosti?“

Natáhl ruku a přitáhl její židli kolem stolu blíž, přičemž kovové nohy zaskřípaly o dlažbu, dokud se jejich stehna nedotkla. „Dobrý den, Amalie. Jmenuji se Valerio Castigl