„Ahoj, Amalie.“

„Ahoj.“ Cítila se v nevýhodě, když ta žena, jež byla bezchybně oblečená a krásná jako modelka, vstoupila do místnosti a posadila se na okraj postele, na které ležela Amalie v pyžamu, které jí nepatřilo. „Jste mi povědomá.“

„Jmenuju se Lola Vanceová. Možná znáš moji tvář, protože jsem několikrát navštívila bohoslužby v kostele, který vede tvůj strýc.“

„To není můj strýc.“

„To já vím