Amalia pokrčila rameny a lhala, až se jí od pusy prášilo: „Možná. Záleží na tvých odpovědích.“ Dnes bezpochyby zemře.

„Co chceš vědět?“

„Proč?“

„Proč co?“

„Proč tenhle dům? Proč jsi mě sem chtěl přivést?“

„Abych ti dal tvůj vysněný život.“

„To je kec.“

„Miluji tě.“ Polkl, ten zvuk byl v tiché místnosti hlasitý. Navzdory množství lidí v ní byli všichni téměř zticha, protože každý dopřával Amalii je