Clara stála vzpřímeně uprostřed nepřátelského obývacího pokoje a oslovila matriarchu chladným, profesionálním tónem. Jedovaté pohledy příbuzných, kteří ji obklopovali, ignorovala. „Babičko, vrátila jsem se, abych s rodinou Callahanových uzavřela vysoce lukrativní obchod.“

Clara rozepnula svou koženou tašku. Vytáhla silný svazek vytištěných technických dokumentů a s tlumeným bouchnutím je položila na vyleštěný konferenční stolek.

„Mým oborem byla informatika,“ prohlásila Clara a upřela zrak na paní Callahanovou. „Během svého náročného postgraduálního studia v Yelvertonu jsem úspěšně vyvinula neuvěřitelně pokročilý chytrý čip. Tato technologie se ještě nedostala na trh. Výslovně si přeji, aby se korporace Callahan stala mým exkluzivním partnerem.“

Místnost okamžitě propukla v sbor plný opovržení a posměchu. Příbuzní se posmívali a převraceli oči nad její opovážlivostí.

Diana se nahlas ušklíbla, její tvář se zkroutila ošklivou žárlivostí. Vykročila vpřed a namířila na dokumenty svůj pěstěný prst. „Claro, slyšíš se vůbec?“ nepokrytě se té absurdní myšlence vysmála. „Korporace Callahan je jednou z deseti nejlepších elitních korporací v Bay City. Máme nespočet prominentních technologických společností, které nás každý den prosí o spolupráci, a my jim nevěnujeme ani chvilku pozornosti! Proč bychom někdy souhlasili se spoluprací s nějakou zneuctěnou vyhnankyní jen proto, že sis o to řekla? Myslíš si, že těch pár potištěných stránek z tebe udělá generální ředitelku?“

Paní Callahanová otevřela ústa, aby promluvila, a bouchla svou holí, aby si zjednala pořádek, ale strýc Arthur sebevědomě předstoupil a matriarchu přerušil, ještě než stačila zasáhnout.

„Mami, nech to na mně,“ řekl Arthur a zvedl ruku. Přijal povýšený tón a s despektem se na Claru podíval. „Claro, jsi moje neteř a já tě lituji. Opravdu ano. Ale rozhodně nemůžeme vést seriózní obchod pouze na základě lítosti. Společnost už teď svádí tvrdý boj o vstup na vysoce konkurenční trh s internetem věcí. Je to nelítostné odvětví. Nemůžeme ohýbat naše firemní pravidla jen proto, abychom ti dali almužnu.“

Arthur poklepal prsty o konferenční stolek a dokumenty odmítl, aniž by se na ně podíval. „Nedávno jsme investovali obrovské jmění do nákupu autorských práv k zahraničnímu chytrému čipu, abychom vyřešili naše problémy s výrobou. Chystáme se vstoupit do fáze produkce. Proč bychom měli zahodit mnohamilionovou akvizici a měnit obchodního partnera jen kvůli tvému malému projektu?“

Zbytek širší rodiny se rychle přidal. Projevili vzácnou, toxickou solidaritu, když surově útočili na její charakter a jejich hlasy se odrážely od vysokého stropu.

„Jenom nestydatě intrikuje, aby se dostala k penězům své babičky! Je to očividný trik, jak si zajistit podíl na dědictví!“ křikla jedna z tet.

„Měla jsi být mrtvá! Proč jsi vstala z mrtvých jen proto, abys nám zničila klid?“ vložil se do toho jeden z bratranců a vrhl na Claru ze své pohovky nenávistný pohled.

„Ona je Ashfordová! Ashfordová, která nám v minulosti nepřinesla nic jiného než ostudu, si z tohoto majetku nezaslouží absolutně nic! Vyhoďte ji odtud!“

Zlost paní Callahanové nebezpečně vzplála nad tou čirou, nespoutanou nevraživostí namířenou proti její nově navrátivší vnučce. Stiskla svou vycházkovou hůl pevněji, klouby jí zbělely a hruď se jí vzdouvala.

Ale těsně předtím, než stačila na ten chamtivý dav uvolnit svůj hněv, prořízl křik jemný, dětský hlásek a celou místnost umlčel.

Declan, Clarin čtyřletý syn, odvážně vykročil vpřed, aby svou matku bránil. Postavil se před Claru a vklínil se tak mezi ni a rozhněvané dospělé. Své bystré, neochvějné oči upřel na Arthura a promluvil s klidem, který dítěti nepříslušel.

„Prastrýci,“ zeptal se Declan chladně. „Koupila korporace Callahan konkrétně práva na čip MCP12 od korporace Mercer?“

Arthur se zmateně zamračil. Byl upřímně vyveden z míry. Zíral dolů na to batole a vykoktal ze sebe otázku. „Odkud znáš takové tajné firemní informace?“

Aniž by ztratil rytmus, Declan chladně rozmetal mnohamilionovou akvizici společnosti.

„Vím, že čip MCP12 slibuje plynulý chod,“ řekl Declan a znalecky poukázal na technické nedostatky. „Má ale fatální neschopnost přijímat a zpracovávat více souběžných příkazů.“

Ležérně si zastrčil své malé ruce do kapes. „Měli jste použít kombinaci AMP1 a RIWE-34 k vylepšení architektury. Ale musím vás přísně varovat, ani s touto opravou to ani zdaleka nestačí k zajištění dominantního podílu na trhu s internetem věcí. Vybrali jste si špatný čip.“

Dospělí v místnosti zůstali naprosto ohromeni a ztichli.

Arthur ucítil, jak mu po zádech přeběhl mráz. Jeho vlastní hlavní asistent vznesl přesně tyto vysoce technické obavy jen před pár dny. Arthur strávil bezesné noci strachováním se nad omezeními čipu MCP12 a věděl, že úprava jeho architektury je noční můrou i pro nadnárodní technologické giganty. Slyšet čtyřleté dítě, jak jen tak mimochodem deklamuje jeho soukromou firemní bolest hlavy, způsobilo, že se jeho povýšené opovržení vypařilo do prázdna.

„Jak... jak to všechno víš?“ vykoktal Arthur, naprosto ohromen chlapcovými nemožnými znalostmi. Děti v jeho věku si stále hrály na pískovištích, a neanalyzovaly mikroarchitekturu.

Declan se zářivě usmál a hruď se mu nadmula. Hrdě prohlásil: „Všechno mě to naučila moje maminka! Mezi svými profesory v Yelvertonu je všeobecně známá jako doslova čipový génius. Pokud s ní budete spolupracovat, bude mít korporace zářivou budoucnost!“

Clara jemně pohladila svého syna po vlasech a cítila, jak ji zaplavuje vlna láskyplné rezignace. Zachovala si neutrální výraz, ale věděla, kde je pravda. Declan byl tím skutečným, děsivým géniem. Od narození to byl geniální hacker. Ve skutečnosti to byl on, kdo odvedl tu nejtěžší práci a pomohl jí ten čip vyvinout tak rychle, když vyřešil problémy, které by běžným inženýrům trvaly roky.

Clara postrčila smlouvu na stole dopředu a podívala se přímo na svého omráčeného strýce. Slabě nadhodila: „Strýčku Arthure, možná by sis měl opravdu najít chvilku a přečíst si technický popis mého čipu, než ho zavrhneš.“

Arthur natáhl ruku a se složitými, skeptickými pocity složku otevřel. Nalistoval první stránku. Jak jeho oči přelétly přes složitý kód a schémata, zatajil se mu dech. Zcela ztuhl v šoku.

Otočil na další stránku, četl rychleji, oči mu těkaly po řádcích dat. Clara bez námahy a dokonale vyřešila přesně ty technické obtíže, nad kterými si člověk lámal hlavu a které se za poslední tři měsíce více než stovce jeho starších programátorů bídně nepodařilo prolomit. Ta logika byla bezchybná. Ta architektura byla revoluční.

Kdyby tenhle chytrý čip splnil byť jen polovinu toho, co ty dokumenty slibovaly, mohl by okamžitě katapultovat korporaci Callahan na naprostý vrchol trhu s internetem věcí. Přes noc by rozdrtil jejich konkurenci.

Třesa se vzrušením, Arthur ty papíry pevně sevřel. Tvář mu zčervenala. „Claro,“ zeptal se naléhavě, hlasem staženým. „Už jsi tenhle čip prodala nějaké jiné společnosti?“

Clara opětovala jeho zběsilý pohled a chladně odpověděla: „Neprodala.“

Arthurovo absolutní nadšení nešlo potlačit. Bouchnul rukou do stolu. „Podepisuji tu smlouvu hned v tuhle vteřinu!“ oznámil hlasitě a otočil se čelem k vyjevenému domácímu personálu. „Ať mi někdo přinese pero! Hned!“

Dianiny oči se rozšířily absolutní, čirou hrůzou. Vykročila ke svému otci, křičela na něj a obviňovala ho, že se zbláznil.

„Tati, ty ses zbláznil? Copak nevidíš, že Clara a ten její bastard ti jen lžou?“