Náhle si uvědomím, že Kaelen pořád mluví.

„Takže jsme v pohodě?“ ptá se.

„Jo, Kaelene, jsme v pohodě.“ Teď, když jsme se usmířili, se mi tak nějak nechce položit telefon. Ještě pořád se mi nechce spát.

„Vance se zmínil, že sis testovala svou dominanci. Měl jsem v úmyslu ti s tím pomoct dřív, ale vlastně jsme k tomu nedostali příležitost.“ Jeho tón zní omluvně, ale jako obvykle se ve skutečnosti ne