Teď, když jsme pod pořádným světlem, a ne v šeré přední hale, si Garrett všimne, jak jsem unavená.

„Vypadáte, že padnete únavou. Spala jste včera v noci vůbec?“ ptá se. Pokrčím rameny.

„Trochu jsem spala, ale vlastně mi to tak vůbec nepřipadá. Třeští mi hlava,“ zanaříkám si. Otočí se a prohrabuje se ve skříňce, která je tak vysoko, že bych si k ní musela vylézt na lavici, abych tam dosáhla. Poté z