Vejde do mého pokoje a já si dopřeji chvilku na přemýšlení. Jsem na sebe pyšná. Jistě, chtěla jsem se tomu rozhovoru vyhnout, ale přežila jsem to, neutekla jsem. Následuju Kaelena do pokoje, kde si zrovna strká telefon a kravatu do kapsy.

„Kolik je vůbec hodin?“ zeptám se, úplně zmatená. Mám pocit, že jsem spala hodně dlouho, ale okny sem dopadalo denní světlo. To znamená, že jsme buď spali jen pá