Kaelen si povzdechne a vezme mě za ruku. Dovede mě do obývacího pokoje, posadí se na pohovku a stáhne mě vedle sebe.

„Nechci se hádat. Promluvme si o tom pořádně,“ trvá na svém. Povzdechnu si a souhlasně přikývnu.

„Prostě si opravdu nemyslím, že je potřebuju,“ začnu. Kaelen přikývne.

„To chápu. Ale nemůžu si být jistý, že jsi v bezpečí, když tě nevidím. Možná přeháním, vlastně asi ano. Ale mou s