Pohled Tessy

*Protože zlé holky bývají potrestány.*

Zadrhne se mi dech v hrdle vteřinu poté, co mi jeho nabitá slova proniknou do mysli. Syrová, drásavá vibrace jeho hlubokého hlasu mě udeří jako fyzická rána. Přímo mezi mýma nohama zajiskří těžké, pulzující mravenčení a můj klitoris tepe v šíleném rytmu s mým zběsilým srdečním tepem. Kluzká, žhavá vlhkost se spouští z mého nitra a těžce prosakuje tenkou bavlnu mých kalhotek. Vznáší se nade mnou až mučivě blízko. Jeho široká, svalnatá hruď mě svírá proti hladké kožené sedačce spolujezdce v Lamborghini. Sytá, opojná vůně jeho vlka se omotává kolem mě, dusivá a neskutečně silná. Voní po čerstvém jehličí smíšeném s něčím mnohem temnějším a divočejším – hutným pižmem, které křičí čirým, nefiltrovaným mužským vzrušením. Moje plíce to hltají, plní se jeho vůní a zkratují mi mozek.

Vzhlédnu do Kaelenových hlubokých očí. Záhadný odstín je zastíněn temným, zastřeným, zvířecím hladem, který mu blýská v duhovkách. Bojuje v kruté vnitřní bitvě. Dominantní alfa v něm si mě chce přivlastnit, chce si mě vzít a táhne mě přímo za mou zranitelnou, bezvlčí duši. Jsem chycená v bezdechém transu. Přísahám při Měsíční bohyni, že se pomalu, centimetr po centimetru, sune blíž. S každým mělkým nádechem mizí prostor mezi našimi ústy. Má v úmyslu přitisknout své rty na mé a políbit mě. Mé vlastní rty se bezděčně pootevřou a loví sálavé teplo jeho úst. Sexuální napětí visící ve stísněné kabině je tak husté, že by se dalo krájet. Tep mi hučí v uších. On mě snad opravdu políbí.

Ale náhle, jako by mezi nás spadla silná, neviditelná zeď, jeho ztemnělé oči ucuknou od mých pootevřených rtů. Jeho upřený pohled sklouzne dolů na černý nylonový bezpečnostní pás bezpečně natažený přes mé třesoucí se rameno. Drsná realita toho, kde jsme a co se od něj dnes v noci očekává – spojit se s mým dvojčetem před zraky celé smečky – jako by ho brutálně vytrhla z transu.

Ostře, frustrovaně vydechne a vzduch mě horkým vánkem pohladí po zrudlé tváři. Trhnutím se svým velkým tělem stáhne zpět z auta a odtrhne ode mě své opojné teplo.

"Děláš mi hrozně těžké dodržet slovo, Tesso," zabručí tiše pod fousy.

Ta záhadná slova se sotva dostanou k mým zvonícím uším, než pevně zabouchne těžké dveře spolujezdce a nechá mě omámenou. Sedím jako přimrazená v luxusní kožené sedačce. Tření jeho ruky o mé horní stehno před pouhými několika okamžiky zanechalo na mé kůži pálící fantomový cejch. Těžký, bolavý tep mezi nohama nehodlá ustoupit a pulzuje s každým úderem mého srdce. Zmatená a vyvedená z míry jeho tlumeným varováním čekám, až obejde kapotu auta a vklouzne na nízké sedadlo řidiče. Zoufale se ho chci zeptat, jak to myslí. Jaké slovo se snaží dodržet? A komu ho dal? Je to můj nejlepší přítel. Je to jeden z mála v téhle nemilosrdné smečce, koho moje existence vůbec zajímá. Přesto právě teď, když se dívám na tvrdé, ostré linie jeho profilu, působí jako nebezpečný cizinec.

Ve vteřině, kdy zabouchne dveře, se na mě odmítne podívat. Tvrdohlavě zavrtí hlavou, čelist zaťatou do neústupného kamene, a agresivně nastartuje řvoucí motor Lamborghini. Výkonný stroj ožije divokým zavrčením, těžké vibrace se rozléhají přes sedadlo a bzučí proti mým citlivým stehnům, což mému nechtěnému vzrušení ani v nejmenším nepomáhá.

Ticho, které se mezi námi rozprostírá, těžkne a stává se dusivým, jak se řítíme po klikatých silnicích území smečky. Míjející stromy se slévají do zelených šmouh, ale já se soustředím výhradně na muže vedle sebe. Kradu nervózní, kradmé pohledy na jeho ostrý profil. Intenzivně vnímám jeho pevně zaťatou čelist, zběsile škubající sval na opálené tváři a zuřivé sevření jeho velkých rukou na koženém volantu, až mu bělají klouby. Silné žíly na jeho mohutných předloktích vystupují z kůže a napínají se s každým sebemenším zatočením. Něco ho hluboce trápí, něco, co naprosto odmítá vyslovit.

Nepřestávám zírat, neschopná odvrátit zrak od syrové frustrace, která v celých vlnách sálá z jeho masivní postavy. Nakonec, už nedokáže snést mé tiché zkoumání ani vteřinu déle a rozbije tichý vzduch.

"Přestaň na mě takhle zírat."

Mírně nadskočím v sedačce, vyplašená náhlou tvrdostí v jeho tónu. Zčervenám do sytě karmínové, horkost se mi rozlije až ke konečkům uší, jak koktám svá vlastní slova. "Já... jak na tebe zírám?"

"Jako bys chtěla, abych udělal to, co oba víme, že chceme," zamumlá.

Jeho hlas klesne do jemného, chraplavého tónu a pošle mi přímo po páteři ostré, elektrické zachvění. To neomalené přiznání mě zasáhne přímo do hrudi a sebere mi vzduch z plic. On to ví. Svými zostřenými smysly alfy bezpochyby cítí tu sladkou, kluzkou vůni mého vzrušení, jež plní stísněný prostor drahého auta. A co hůř, otevřeně přiznává, že cítí naprosto stejnou sžíravou touhu. Nevyslovené touhy těžce visí v napjatém vzduchu mezi námi a obmotávají se mi kolem krku jako sametová smyčka.

Konečně vjedeme na dlouhou, udržovanou příjezdovou cestu Gemmina rozlehlého domu. Štěrk hlasitě zakřupe pod širokými pneumatikami, když prudce zařadí ve sportovním autě parkování. Naše pohledy se znovu intenzivně protnou. Syrový, predátorský hlad je zpět a hoří mu v duhovkách jako lesní požár. Čelist se mu zatne tak pevně, že se začnu doopravdy bát, aby mu zuby pod tím obrovským tlakem nepraskly.

"Běž pro ten náhrdelník, než si to rozmyslím," varuje mě, jeho temný pohled ztmavne nebezpečným, majetnickým ostřím, ze kterého se mi stáhne klín.

Srdce vynechá zběsilý úder. Než stihnu otevřít pusu, abych promluvila a poprosila ho, ať mi vysvětlí, co se mu to sakra honí hlavou, zarazí mě v pohybu.

"Už se na nic neptej, vrabčáku. Věř mi, že odpovědi na ty otázky znát nechceš."

Vrabčáku. Z toho důvěrného oslovení mě hořkosladce píchne na hrudi. Ztěžka polknu suchý knedlík v krku. Jednoduše přikývnu, neschopná zformulovat jediný smysluplný argument, a vezmu za kliku. Vystoupím do svěžího, kousavého ranního vzduchu. Náhlý chlad nijak nezchladí zuřící oheň v mých žilách, ale při zastrašujícím pohledu na mohutné vchodové dveře se mi žaludek stáhne do tisíce bolestivých uzlů.

Gemma je Siennina nejlepší kamarádka a nenávidí mě až na kost, úplně stejně jako moje sestra. Přiživuje se na toxické energii mého dvojčete a využívá můj bezvlčí status jako boxovací pytel pro vlastní pobavení. Protože nemám vlka, postrádám i vnitřní hlas, který by mě vedl, chybí mi vylepšená síla, abych se mohla bránit, a tak jsem odkázaná jen na základní lidské instinkty, které na mě křičí, abych se otočila a utekla. Přinutím se jít po dlážděné kamenné cestičce, a s každým krokem si připadám těžší než předtím. Než vůbec stihnu vystoupit na verandu a zvednout ruku, abych zaklepala na těžké mahagonové dveře, rozletí se.

Ve dveřích stojí Gemma a na vykonturované tváři se jí pohupuje zlomyslný, výsměšný úšklebek. Puch jejího přeslazeného parfému mi napadne nos. Spustí svůj slovní útok a aniž by vynechala jediné slovo, namíří ho přímo na mou největší nejistotu.

"No, podívejme, kdo se sem konečně doplazil," ušklíbne se, její chladné oči si mě celou s čistým hnusem prohlížejí. "Sienna už mě telepaticky varovala o tvém ubohém příchodu. Vypadá to, že když jsi bezvlčí zrůda, jsi kvůli tomu fakt bolestivě pomalá, viď?"

Kousnu se do vnitřní strany tváře, odmítám jí poskytnout uspokojení z toho, že by mě viděla cuknout. Když pohlédne na nablýskané červené auto tiše stojící na příjezdové cestě za mnou, krutě, ponižujícím způsobem si odfrkne.

"Dívám se, že alfa Kaelen se pořád věnuje charitě," vysmívá se mi hlasem prosyceným jedem. "Hlídání nejslabšího článku smečky pro něj musí být vážně vyčerpávající."

Pevně zatnu pěsti podél těla, až se mi nehty zaryjí jako půlměsíce do dlaní. "Jen potřebuju ten Siennin náhrdelník, Gemmo."

Přenese váhu a rty se jí roztáhnou do falešně sladkého úsměvu. "Jistě. Ale budeš muset jít se mnou až nahoru do ložnice, abys mi ho pomohla najít. Nějak si totiž nedokážu vzpomenout, kam jsem tu pitomost pohodila."

Jemné chloupky na zátylku se mi v ostrém varování při jejím širokém, prázdném úsměvu zježí. Její oči jsou mrtvé, postrádající sebemenší kapku upřímného tepla nebo nevinnosti. Záměrně líčí past.

"Můžu počkat venku na verandě, než ho vezmeš," nabídnu slušně a založím si ruce na prsou, abych odrazila její toxickou energii.

Gemma se hlasitě vysměje a zlomyslně se do mě trefuje. "Copak se děje, Tesso? Máš strach z mého domu? Nebo jsi prostě jen takový srab?"

Moc dobře vím, že Sienna mi doma udělá ze života peklo, pokud odmítnu splnit její příkazy a vrátím se do Kaelenova auta s prázdnýma rukama, a tak polknu narůstající děs. Hrozící zkáza se mi těžce usadí na hrudi. Nemám na vybranou. Překročím práh a následuji ji po točitých schodech s hustým kobercem nahoru.

Její růžový pokoj vypadá jako odporně sladká puberťácká noční můra. Světlé stěny jsou oblepené desítkami vysmátých, šťastných fotek jí a Sienny. Objímají se u jezera, smějí se v obchoďáku, sdílejí si tajemství u táboráků smečky. Je to ostrá, až fyzicky bolestivá připomínka toho blízkého sesterského pouta, které mi moje vlastní dvojče vždy odepíralo. Sienna se ke Gemmě chová jako k vlastní krvi a se mnou jedná jako se špínou na svých drahých botách. Odtrhnu zrak od zarámovaných fotografií a hruď mě zabolí starým, povědomým zármutkem.

"Podívej se tamhle k prádelníku," nařídí líně Gemma a mávne rukou směrem k přeplněnému toaletnímu stolku.

Dojdu tam a bezcílně prohledávám vyznačené zásuvky a sametové krabičky přesně tam, kam mi ukázala. Cítím se jako hlupák, když se přehrabuji v jejích drahých paletkách s make-upem a zamotaných, levných špercích. Po několika strastiplných minutách, kdy nic nenajdu, mi za zády zatleská rukama.

"Mám ho!" zvolá pisklavým, falešným, švitořivým tónem.

Narovnám svá bolavá záda a otočím se. V její pěstěné ruce se zářivě třpytí jemný stříbrný náhrdelník. Zpracovaný kov odráží ranní sluneční světlo, které jí proudí oknem do ložnice. Ale její krutý úsměv stále nedosahuje jejích mrtvých, kalkulujících očí. Vypadá přesně jako predátor pohrávající si se svou kořistí lapenou v pasti.

Natáhne svou štíhlou paži a zhoupne šperk do prostoru mezi námi, jako by mi ho chtěla slušně podat.

Zaplaví mě úleva. Popojdu o krok a natáhnu se, abych si ho konečně vzala.

Ale přesně v té mikrosekundě, kdy se mé prsty otřou o chladný kov a uchopí jemný řetízek, zableskne Gemmě v očích čirá zlomyslnost. Pevně sevře pěst a zlomyslně, surově za něj zatáhne zpátky k sobě bezostyšnou silou.

Křehké, krásné kovové kroužky stříbrného náhrdelníku pod tím náhlým, brutálním napětím prasknou.

To drobné, ostré lupnutí praskajícího stříbra mi hlasitě zazvoní v uších. Rozsudek smrti zabalený do jediného zvuku. Gemma spustí ruce podél těla. Hlasitě, falešně vyjekne, ruce jí vyletí, aby si zakryla ústa, a oči se jí rozšíří ve vykonstruovaném, dramatickém šoku.

"Ach, Tesso! Co jsi to udělala!"