Pohled Tessy

Tiše se od plic zasměju, když přirozeně padnu do Kaelenovy široké, svalnaté náruče. S lehkostí zachytí mou setrvačnost a přitiskne mou drobnější postavu přímo na svou tvrdou hruď. Zabořím obličej do jeho tmavé vypasované košile a vdechnu jeho omamnou vůni čerstvého jehličí smísenou se svěžím lesním vzduchem. Ta vůně obklopí mé smysly a uzemní mé rozběhané myšlenky. Teplo vyzařující z jeho objetí představuje ostrý, uklidňující kontrast ke kousavému chladu, který snáším mezi zdmi vlastního domova.

Zasměje se, hluboký, dunivý zvuk vibruje proti mé tváři. Jeho velká ruka se zvedne a hravě mi zacuchá vlasy, čímž mi zničí prameny, které jsem si před chvílí učesala. "Pořád běháš, jako bys měla zakopnout o vlastní nohy," dobírá si mě a chová se ke mně úplně stejně jako tehdy, když jsme jako nevinné děti pobíhali po pozemcích smečky. Je o dva roky starší než my se Siennou, ale v momentech, jako je tento, věkový rozdíl mizí.

"To ne," zakňourám, i když můj hlas zní tlumeně proti jeho pevné hrudi.

Když se odtáhneme z objetí, jeho tmavé oči zjihnou a prohlížejí si mou tvář s tichou náklonností. Dráždivý úšklebek mu na jeho hezkých rysech zůstává. "Kam máš takhle brzy namířeno? Přípravy na oslavu sotva začínají."

Zaváhám. Skousnu si spodní ret, žvýkám měkkou kůži, zatímco mi myšlenky pádí hlavou. Vím naprosto přesně, jaká bude jeho reakce v okamžiku, kdy mi ta slova opustí ústa. Vyhnu se jeho pronikavému pohledu a místo toho zírám na širokou plochu jeho hrudi. "Jdu ke Gemmě," vysvětluji potichu a snažím se udržet klidný hlas. "Sienna tam zapomněla ten stříbrný náhrdelník, co jsi jí dal loni. Vyžaduje, abych pro něj došla. Potřebuje ho do poledne, aby jí ladil k večerním šatům."

Dráždivý úšklebek mu v mžiku zmizí z tváře. Hravé jiskřičky v jeho očích vyhasnou a nahradí je hromové zamračení. Kůže mezi jeho tmavým obočím se zvrásní a čelist se stáhne do tvrdé linie. "Proč si pro něj nemohla zajít sama? Nebo říct Gemmě, ať jí ho přinese?" Jeho temný pohled sklouzne z mé tváře a skenuje obnošenou, odřenou látku mých tenisek. V tu chvíli mu to dojde. "Ty jdeš pěšky?"

Nezní zrovna potěšeně. Vzduch kolem něj se změní a ztěžkne jeho dominující přítomností. Když mírně, zdráhavě přikývnu, jeho výraz ztemní zuřivým, ochranitelským vztekem.

"Nasedni do auta, Tesso, zavezu tě tam sám," zabručí. Jeho hlas je hutný podrážděním, ten nízký tón vibruje s náznakem nelibosti jeho vnitřního vlka.

Žaludek se mi stáhne. Použil mé jméno. To znamená, že ho opět naštvalo, jak se ke mně moje rodina chová.

Nervózně se zakousnu do rtu ještě silněji, až ucítím kovovou pachuť krve. Žilami mi začne proudit čirá úzkost. Moji rodiče a Sienna pohrdají mým blízkým vztahem s Kaelenem. Jsem bezvlčí, ubohý slaboch smečky. Můj vlk se nikdy neprojevil, čímž mě ponechal na holičkách jako obyčejné břemeno ve společnosti postavené na síle a predátorských instinktech. Moje blízkost k mocnému budoucímu alfovi je trnem v oku každému jednotlivému členu smečky, ale nejvíce mé vlastní krvi.

Pro mou krutou rodinu nejsem nic než zbytečná přítěž a ostuda. Dávají mi to najevo každičký den. Říkají mi, že si nezasloužím dýchat stejný vzduch jako bezchybná, dokonalá Sienna. Ona je to zlaté dítě, silný vlk, kráska smečky. Přesto si zlomyslně krade zásluhy za všechny mé akademické úspěchy. Vynikám ve studiu víc než kdokoli jiný, vkládám do knih celou svou duši, ale Sienna na písemkách prostě jen prohodí naše jména a vyhřívá se ve chvále našich učitelů i rodičů. Mně nezůstává nic.

Lámou mi ducha neúnavným verbálním napadáním. Ohrnují nos nad mým oblečením, vysmívají se mé tiché povaze a neustále mi připomínají, že jsem skvrnou na naší pokrevní linii bet. Obtěžují se brzdit svou krutost, jen když je Kaelen fyzicky přítomen. Bojí se jeho autority. Ale vím naprosto jistě, že když se teď podívají z oken sídla smečky a uvidí, jak nasedám do jeho luxusního červeného Lamborghini, rozpoutají mi učiněné peklo v tu samou vteřinu, kdy jeho zadní světla zmizí v dálce.

"Ne, to je v pořádku," vynutím si kolísavý úsměv ve snaze zamaskovat rostoucí paniku v hrudi. Nervózně pohlédnu přes rameno a očima skenuji velká prosklená okna rozlehlého sídla smečky. "Dojdu to pěšky. Navíc jsem celá zpocená, jak jsem byla celé ráno zavřená v té horké kuchyni. Potřebuju se projít, abych si vyčistila hlavu."

Jeho oči sledují můj pohled a vracejí se k impozantní stavbě domu. Ví přesně, co hledám. Ví, proč se bojím. Jeho silná čelist se pevně zatne, svaly mu poskakují pod opálenou kůží. Jeho široká ramena ztuhnou a ještě zvětší jeho impozantní postavu.

"Nasedni do auta, Tesso," nařídí. Jeho autoritativní tón alfy pronikne do vzduchu a rezonuje rozkazem, který nenechává žádný prostor pro debatu nebo odmlouvání.

Ze zoufalé snahy nepřidělávat si další potíže o noci vybírání družky tvrdohlavě zavrtím hlavou. Dnes večer nedokážu čelit Sienninu hněvu. Učením rychlý krok vzad a pokusím se obejít jeho masivní postavu a utéct k okraji lesa. "To je dobrý, Kaelene. Dojdu to—"

Z hrdla se mi vydere bezdechý jekot. Pohne se oslňující vlkodlačí rychlostí. Než můj mozek vůbec stihne zaregistrovat změnu v jeho postoji, sebere moje tělo ze země. Přehodí si mě přes široké, tvrdé rameno, jako bych nevážila víc než pytel peří. Náhlá změna gravitace mi vytrhne ze rtů ostré lapnutí po dechu. Břicho se mi vtiskne přímo na pevné svaly jeho zad a nohy mi bezmocně visí v chladném ranním vzduchu.

Zavrtím se ve snaze najít rovnováhu. Aby mě udržel, jeho velká, teplá ruka mě pevně sevře na holém stehně.

Po kůži se mi rozlije žhnoucí horko a šíří se jako požár z místa jeho doteku. Mám na sobě volné letní šaty a látka se mi vyhrne do půli stehen v okamžiku, kdy mě zvedne. Ten fyzický dotek má být nevinný a praktický, obyčejné sevření, abych nespadla. Ale jeho holá dlaň tiskne mou odhalenou kůži. Jeho dlouhé, mozolnaté prsty spočívají nebezpečně blízko mých citlivých vnitřních stehen hned pod shrnutým lemem mých šatů.

Bříško jeho palce svírá měkké maso mého horního stehna. To umístění je až mučivě intimní. Kdyby posunul prsty jen o pár centimetrů výš, jeho drsné klouby by zavadily přímo o můj klitoris. To explicitní uvědomění mě zasáhne jako fyzická rána. Už jen ta představa mi nažene krev přímo do mého klína. Tváře mi hoří zběsilým ruměncem. Zoufale připomínám svému splašenému srdci, že Kaelen je striktně tabu. Je to mocný alfa. Nikdy nebude se zlomeným, bezvlčím slabochem, jako jsem já. Je předurčeno, že se dnes v noci stane Sienniným druhem. Smečka to očekává. Moje rodina to vyžaduje.

"Kaelene, pusť mě na zem!" vyjeknu, jak nejtišeji to jen dokážu, k smrti vyděšená, že bychom upoutali pozornost z otevřených oken sídla smečky.

"Pustím, na sedačce," zabručí tvrdohlavě. Ignoruje moje chabé zmítání a dlouhými, sebevědomými kroky míří přímo ke straně spolujezdce svého nablýskaného auta.

Otevře dveře a něžně mě posadí do nízké sedačky. Než si stihnu urovnat šaty nebo popadnout dech, nahne své velké tělo nad to mé. Natáhne se mi přes hruď a sáhne po bezpečnostním pásu.

Dech se mi zadrhne v hrdle a uvězní vzduch v mých plicích. Jeho mohutná postava mě uvězní jako v kleci. Omamná vůně jehličí jeho vlka se omotá kolem mě, dusivá a sytá. Těsný kontakt s jeho sálajícím tělesným teplem způsobí, že mi srdce nepravidelně buší do žeber. Cítím tvrdé linie jeho hrudi, vznášející se jen pár centimetrů od té mé.

Mezi nohama se mi začne hromadit vlhkost. Tření jeho ruky o mé stehno zažehlo požár, který nedokážu uhasit. Pevně stisknu stehna k sobě. Jsem vyděšená z toho, že by jeho zostřené vlčí smysly mohly zachytit kluzkou, sladkou vůni mého náhlého, nechtěného vzrušení, jež plní stísněný prostor drahého auta.

Přejede pásem přes mé tělo a zacvakne ho do spony. Ale místo aby se odtáhl, zůstane nade mnou nakloněný. Stáhne se jen tak daleko, aby mi mohl pohlédnout přímo do tváře. Prostor mezi námi mizí. Naše pohledy se střetnou. Zadržím dech, lapená pod intenzivní váhou jeho pohledu. Ani jeden z nás není ochotný nebo schopný odvrátit zrak.

"Příště buď hodná holka a poslouchej mě, Tesso," řekne. Slova mu sklouznou ze rtů, hluboká a jemná.

Zírám na něj, tep mi hučí v uších.

"Protože zlé holky bývají potrestány."

Jeho hlas klesne o několik oktáv. Zhrubne a ztemní a strhává ze sebe toho hravého nejlepšího přítele, kterého znám už roky. V jeho tónu těžce proplouvá něco divokého, hladového a nebezpečného. Syrový chrapot v jeho hlase mě zasáhne jako fyzický dotek. Způsobí, že se má sevřená stehna k sobě přitisknou ještě silněji, jak mi přímo mezi nohama intenzivně jiskří těžké, pulzující mravenčení.